Průřez tvorbou sochaře a překladatele Zbyňka Sekala mohou spatřit návštěvníci v olomouckém Muzeu moderního umění. Výstava Soukromá věc je především pokusem otevřít divákovi autorův vnitřní svět jako prostor paměti, úzkosti, řádu i ticha. Vedle vybraných plastik, asambláží a schránek vstupují do prostoru také jeho vlastní slova ve formě úryvků z deníků a osobních myšlenek, které vytvářejí intimní souřadnice autorovy lidské přítomnosti.
„Sekalova tvorba může působit tiše, někdy až uzavřeně. Přesto — nebo právě proto — má schopnost oslovit velmi osobně. Nevnucuje výklad ani nenabízí jednoznačné odpovědi. Spíše vytváří prostor, v němž se lze na chvíli zastavit a vstoupit do soustředěného ticha,“ říká kurátorka Olga Š. Staníková.
Umělecká tvorba Zbyňka Sekala je prodchnuta hlubokou osobní zkušeností i existenciální tísní. Byl to člověk mimořádně soustředěný a samotářský, poznamenaný válkou, vězněním i pobytem v koncentračním táboře. Se zkušeností krajního chaosu se vyrovnával potřebou nalézat řád ve věcech kolem sebe a z jejich fragmentů vytvářet nový celek. Tento princip prostupuje celým jeho dílem — od raných plastik z padesátých let, přes závěsné asambláže z nalezených věcí a použitých materiálů z let šedesátých až po složitě a přísně komponované schránky, jimž se intenzivně zabýval od osmdesátých let.
Vedle sochařské práce se Sekal věnoval kresbě, kolážím, grafické úpravě knižních obálek i překladům náročných německých filozofických a literárních textů. „Současně formuloval vlastní autorské texty a vedl si deníky, které dnes představují jedinečný klíč k porozumění jeho myšlení i umělecké práci. Právě deníkové záznamy, jejichž vybrané úryvky si návštěvníci mohou poslechnout, se stávají jednou z důležitých linií této výstavy. Nejedná se o pouhý komentář k dílu, ale přirozenou součást instalace,“ doplňuje Olga Š. Staníková.
Vedle existencialismu Sekala silně ovlivnil informel. Přestože zůstal výrazným solitérem, svou tvorbou se řadil do širšího okruhu poválečného evropského umění, reagujícího na rozpad jistot a hledání nového jazyka po válce. Potřeba uzavření se před okolním světem i tlakem dobového režimu jej přivedla k určité formě vnitřní emigrace ještě před jeho skutečným odchodem po roce 1968 a následným usazením ve Vídni. Tam nalezl svůj nový ateliér, kde trávil dlouhé hodiny soustředěnou prací o samotě, obklopen jen svými díly a nekonečným množstvím materiálu, a kde si postupem let vybudoval ochranný mikrosvět.
Výstava se může uskutečnit díky velkorysému daru do sbírky Muzea umění Olomouc z pozůstalosti umělcovy ženy Christine Sekal.
K výstavě vychází také více než padesátistránkový sbírkový katalog s vybranými díly Zbyňka Sekala, který doplňují úryvky z jeho deníků.
Zbyněk Sekal (1923–1998) patří k nejvýraznějším postavám českého poválečného umění. Byl sochařem, překladatelem i autorem textů, ale především člověkem, pro nějž byla tvorba způsobem existence. Věnoval se tvorbě plastik, závěsným asamblážím (tzn. skládaným obrazům) i větším nebo menším objektům (dřevěným a měděným schránkám jako i šperkům). Do jeho života zásadně zasáhla druhá světová válka — prošel vězněním i koncentračním táborem — a tato zkušenost se hluboko vryla do jeho uvažování i práce. Proto je možné v jeho díle sledovat napětí mezi chaosem a zároveň snahu dát věcem řád. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 emigroval do západního Německa a v roce 1970 se natrvalo usadil ve Vídni.
Výstava: Zbyněk Sekal – Soukromá věc, kurátorky Olga Š. Staníková a Klára Jeništová, Muzeum moderního umění, Galerie – Olomouc, do 4. října 2026
foto: MUO
Diskuze k tomuto článku