Julie Kopová vystavuje Hybridní krajiny / GASK

Výstava v Kutné Hoře představuje do 29. května malířskou novou tvorbu Julie Kopové.

Julie Kopová (nar. 1995) je čerstvá absolventka pražské Akademie výtvarných umění, na které prošla postupně ateliéry malby Jiřího Sopka, Roberta Šalandy a Vladimíra Skrepla (2021). Svobodně a velkoryse zachází s prostředky tradičních výtvarných médií malby a kresby a čistě výtvarným jazykem v jeho abstraktní formě artikuluje své úvahy o stavu bytí. Prostřednictvím specifické barevnosti a dynamického gesta zachycuje přítomnost okamžiku a současně se snaží postihnout prostor v jeho univerzálnosti. Východiskem pro zkoumání jeho neohraničenosti jí byla krajina. Poprvé tematizovala prostor prostřednictvím kresebných liniíolejovým pastelem dynamicky prostupujících malbu ve své diplomové práci nazvané -∞/+∞ (Minus nekonečno plus nekonečno), nejzřetelněji v jednom z osmi obrazů série, v monochromatickém obraze nazvaném Buzz (Bzučení).

REKLAMA

„V kontextu tohoto abstraktního tématu bych chtěla zkoumat kontrast mezi pojmy maxima a minima, plnosti a prázdnoty na individuální i společenské úrovni, vyjadřující jejich vztah k myšlence nekonečna,“ charakterizuje svoji první velkou práci Julie Kopová. Abstraktní prostor zde navíc definuje zvukem / hudbou, kterou zkomponovala jako součást cyklu. Hudba jako nejabstraktnější ze všech druhů umění má v procesu zkoumání prostorových hranic u Kopové výlučné místo. Vstupuje přímo do autorčiných kreseb v podobě rytmu barevných linií a shluku čar. Na předchozí práce Kopová navázala v posledním roce sérií velkoformátových kreseb olejovým pastelem na papíře nazvanou Hybrid Landscapes (Hybridní krajiny). Kresebné gesto, vyjádřené zde často až se znepokojivou barevností, určuje (překračuje) prostor pomocí pohybu – tedy plynoucího času – a kontrastuje s prázdnem bílého papíru. „Zkoumám maximum a minimum metaforicko-abstraktním způsobem a věnuji se malířské vizualizaci rytmu, který je nedílnou součástí hudby i poezie,“ komentuje autorka tuto část své tvorby. Silná emotivní a spontánní rovina udává náladu výsledného díla, kterou vystihují i názvy děl (udává je výhradně v angličtině). Přítomný neklid vypovídá o vnímání světa.