Světla a stíny – tak se jmenuje současná výstava předčasně zesnulého krajináře Otakara Lebedy (1877 – 1901), která je otevřena do 27. srpna v Galerii města Trutnova. Jeden z nejtalentovanějších žáků slavné „Mařákovy školy“ patří neprávem k málo vystavovaným a citovaným českým umělcům. Jedním z důvodů je i to, že jeho posmrtná výstava byla prodejní a řada děl se dostala do nejrůznějších soukromých sbírek. Poslední dobou se situace mění…
V roce 2009 byla konečně uspořádána ve Valdštejnské jízdárně umělcova rozsáhlá retrospektiva. Národní galerii v Praze se tehdy podařilo sestavit chronologickou expozici, na které nechyběla ani malířova korespondence, fotografie a další předměty umožňující nahlédnut do Lebedova soukromí. K nejpůsobivějším tehdy patřila malířova korespondence s maminkou. Právě z ní je patrné, jak citlivý člověk Otakar Lebeda byl a zřejmě proč spáchal sebevraždu v pouhých 24 letech…
Pozoruhodná byla rovněž výstava Otakara Lebedy v roce 2018, která se uskutečnila v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě.
K zdravotním problémům a vypjaté citovosti se na jeho tragické smrti zastřelením podílel i jistý profesní neúspěch. Tehdy vystavený obraz s názvem Zabitý bleskem (1900 – 19001) nenaplnil malířovo očekávání – úspěch a uznání se nedostavily, to bylo pro mladého a snad i ambiciózního hocha trpké zklamání. Více informací naleznete ZDE.
Nyní se můžete vydat za touto pozoruhodnou tvorbou do Trutnova: Otakar Lebeda patří k mimořádným osobnostem české výtvarné scény doby kolem roku 1900. Geniální talent rozvíjel od roku 1893 na pražské Akademii v krajinářské škole profesora Julia Mařáka, kde absolvoval roku 1897. Vyzrával velmi rychle, takže mistrovské opusy přinesl již rok 1894, kdy o prázdninách zavítal poprvé do Krkonoš. Dramatický reliéf země, až uhrančivě démonické srázy a zejména proměnlivost počasí přitahovaly jeho nervní povahu. Lebedu podobně jako jiné Mařákovce ovlivnila posmrtná výstava Antonína Chittussiho ukazující cestu krajinomalby od romantismu k realismu a impresionismu.
Z výstavy v Trutnově: Otakar Lebeda, Tůň v Obůrkách u Bechyně, 1899, olej na plátně, 70,8 x 81 cm, soukromá sbírka
Od brilantního realistického malování přešel kolem roku 1896 k verističtější šťavnatější malbě širšími štětcovými tahy. Od roku 1897 používal častěji k malbě temperu a zvláště její výrobní značku Syntonos, umožňující koloristické experimenty.
Se Slavíčkem a Hudečkem tak patřil k nejmodernějším malířům své doby. Po francouzském pobytu rozšířil své výrazové možnosti o symbiózu corotovské tradice a soudobé hutnější malby expresívního ražení. V závěrečné tvůrčí fázi se začal více věnovat i figurálním námětům. Motivy jeho obrazů jsou říční navigace, odlehlé kouty za městem, zahradní tišiny nebo i pohledy do širší krajiny, souznějící s náladami dobové krajinářské lyriky. Lebeda maloval vícekrát v Krkonoších a v jižních Čechách, navštívil též Itálii, Alpy a Francii. Předčasný dobrovolný odchod ze života učinil z jeho dochovaného díla svého druhu unikát. Řadu vzácných a nejlepších jeho obrazů najde divák i zde v nynější instalaci.
-red-
foto: Ng Praha, Galerie města Trutnova, archiv
Diskuze k tomuto článku