V Olomouci od dnešního dne probíhá pozoruhodná malířská přehlídka… V kontextu dosavadních výstavních instalací Doroty Sadovské je současná výstava v olomouckém Arcidiecézním muzeu prvním projektem, jehož ohniskem je přímé setkání jejích maleb se starým uměním. Nastavuje se tak předpokládaný a očekávaný dialog stálých a časem ověřených hodnot se současným malířským projevem, v němž se snoubí smělý, nekonvenční a provokující přístup s vědomím věčnosti a duchovního přesahu zvolených témat. Dorota Sadovská, která patří k hlavním představitelkám současné slovenské figurální malby, uchopila novátorsky zobrazování světců. Zpravidla monochromatické postavy, jejichž modely jsou konkrétní lidé, pojímá autorka minimalisticky, bez atributů, šatů i vlasů – pouze tělo, výmluvná, někdy expresivní řeč gest i pohledu a neobvyklý způsob zachycení figur z nadhledu jakoby z Boží perspektivy. Právě její obraz sv. František darovala slovenská prezidentka Zuzana Čaputová papeži Františkovi.
Dorota Sadovská je jednou z hlavních představitelek současné slovenské malby, působí však také na poli fotografie, videoartu, prostorových instalací a performance. Narodila se roku 1973 v Bratislavě, kde i dnes žije a tvoří. V roce 1997 absolvovala zdejší Vysokou školu výtvarných umení, o dva roky později dokončila studium na francouzské École Nationale des Beaux Arts v Dijonu.
Veřejnosti se poprvé samostatně představila v roce 1995 na výstavě Acta v bratislavské galerii Nova. Od té doby zaznamenala na osm desítek samostatných vystoupení, zúčastnila se přinejmenším dalších dvou set skupinových výstav a k tomu dosud získala i třináct domácích nebo zahraničních ocenění. Její díla jsou zastoupena v mnoha soukromých i veřejných sbírkách (Slovenská národná galéria, Národní galerie Praha, Albertina ve Vídni, The University of Arizona Museum of Art vTucsonu).
Celou intermediální tvorbu Doroty Sadovské spojuje niterný zájem o lidské tělo, kterého se v každém ze segmentů své tvorby dotýká specifickým způsobem. Vždy však jde o pravdivou, hlubokou a intimní uměleckou výpověď. Od počátku velmi suverénně pracuje s médiem klasické malby a tradičními malířskými tématy. S velkou úctou a zároveň novátorsky uchopuje zobrazování křesťanských postav – Krista, Panny Marie, svatých i andělů, které se v jejím díle zabydlely už v polovině devadesátých let minulého století. Zpravidla monochromatické figury, jejichž modely jsou konkrétní lidé, pojímá autorka minimalisticky, bez atributů, šatů i vlasů, s expresivní řečí gest a pohledů. Neobvyklý je zvolený úhel zabírající figury světců z nadhledu, který navozuje dojem nadzemské perspektivy. Dorota Sadovská často také velmi sofistikovaně a individuálně pracuje s výstavním prostorem, díky čemuž její obrazy často překračují rovinu klasického dvojrozměrného díla a fungují jako objekty.
V kontextu dosavadních výstavních instalací Doroty Sadovské je výstava v olomouckém Arcidiecézním muzeu prvním projektem, jehož ohniskem je přímé setkání jejích maleb se starým uměním. Nastavuje se tak předpokládaný a očekávaný dialog stálých a časem ověřených hodnot se současným malířským projevem, v němž se snoubí smělý, nekonvenční a provokující přístup s vědomím věčnosti a duchovního přesahu zvolených témat.
Příběh výstavy symbolicky otevírají obrazy z cyklu Svätí, který v tvorbě Doroty Sadovské představuje iniciační a zároveň stále pokračující a otevřené dílo. Autorka vrací světcům zpět život, emoce, gesta a těla, která extrahuje do koncentrovaných perspektivních zkratek. Úvodní společenství obrazů světců a světic vytváří symbolickou předsíň k pobývání v blízkosti obrazů Svaté rodiny v následující části výstavy. Tuto část instalace nadto provází setkání dvou pláten s kojící Madonou, jejichž vznik od sebe dělí takřka čtyři staletí. Lidství Madony neapolského barokního malíře Bernarda Cavallina není jako u Doroty Sadovské vyjádřeno významově akcentovanou nahotou, ale pro svou dobu neméně provokativně zvoleným modelem prosté dívky z ulice. Následující dva sály přinášejí trýznivou beznaděj a bezmocnost v autorčině interpretaci tématu Piety a závěrečnou katarzi na obrazech Modrozeleného Krista s ranami a Bílého Krista v posledním sále Galerie.
-red-
Výstava: Dorota Sadovská: Hrdina nosí brnenie, svätec je nahý, Arcidiecézní muzeum Olomouc, Galerie, kurátorka: Gabriela Elbelová, do 26. května 2024
foto: Arcidiecézní muzeum Olomouc
Diskuze k tomuto článku