Mircea Eliade patří k několika málo badatelům, kteří za sebou zanechali vskutku mimořádné, rozsáhlé a stále vydávané dílo. Řadí se tak k Sigmundovi Freudovi nebo Carlu Gustavu Jungovi, s nímž ostatně má více společného. Naprosto ojedinělé jsou jeho vědecké i beletristické knihy, které Eliade napsal na téma světové religionistiky. A důraz je zde kladen především na kosmologické mýty a dějiny náboženství. Pozoruhodné jsou také autorovy spisy zabývající se jógou (v letech 1929 – 31 žil v Indii). Nyní se dostává k českým čtenářům kniha nazvaná Iniciace, rituály a tajné společnosti.
Eliade ve svém pečlivě podloženém díle porovnává archaické zasvěcování v rámci různých kultur a tradic Ameriky, Austrálie či Indie; zabývá se šamanismem, mužskou i ženskou iniciací – a obecně pak vztahem (významem) posvátnosti a profánnosti. A to jsou mnohdy témata, která nastolují otázky i pro náš problematický či v mnohém povrchní svět.
Kniha obsahuje de facto přednášky již z roku 1956, které Eliade proslovil na Chicagské univerzitě. Jejich obsah či podstatné momenty se však obracejí na každého čtenáře – zájemce o duchovní dějiny lidského rodu. Jedná se tedy o vítaný „další díl“ autorovy hlubinné i do širších souvislostí rozprostřené tvorby. Připomeňme „díly“ předchozí: Šamanismus a archaické techniky extáze (1951, česky 2017), Jóga – nesmrtelnost a svoboda (1954, česky 1999) nebo Kováři a alchymisté (1956, česky 2000). Autorova produkce je však mnohem rozsáhlejší – viz jeho rozsáhlé a různě vydávané Dějiny náboženství.
Ve výše jmenované knize Šamanismus a alchymisté Eliade na pozadí dávných mýtů a symbolů připomíná příběh prastarého snu o tom, že člověk ovládne přírodu (nebo také Přírodu, chápanou jako hierofanii), v jejím díle bude pokračovat lépe a rychleji a sám zaujme místo Času. Jak podotýká autor, tento sen se uskutečnil teprve nedávno – za cenu toho, že příroda i práce ztratily svůj posvátný charakter a člověk se ocitl v “odcizeném světě”. Odvěký sen se tak stal pastí, z níž bude těžké najít východisko. V tomto ohledu je právě vyšlá kniha „Iniciace“ nejblíže „Alchymistům“ ale ve zkoumání a zaznamenávání jde ještě dále i šířeji.
Ale také literatura z druhé strany – tedy o autorovi a jemu blízkých intelektuálů je pozoruhodná. Například Politika mýtu zkoumá politické názory implicitně obsažené v mytologických teoriích tří nejčtenějších popularizátorů mýtu ve dvacátém století, C. G. Junga, Mircea Eliadeho a Josepha Campbella. Všichni tři měli intelektuální kořeny v antimoderním pesimismu a romantismu, které také pomohly dát vzniknout evropskému fašismu, a všichni tři byli obviněni z fašistických a antisemitských nálad. Zároveň sami inklinovali k individualistickým pohledům na moc mýtu a věřili, že svět starověkých mýtů obsahuje zdroje, které mohou být nesmírnou pomocí lidem zmateným dvojznačností a povrchností moderního života.
Ještě k Jungovi a Eliadovi: To, co je prý nejvíce spojovalo, byl jejich zájem o studium a definování archetypu (Jung) a mýtu (Eliade) a živé setkávání každé léto ve švýcarském Ticinu, respektive u pověstného kulatého stolu vybraného spolku či spíše volných konferencí Eranos. Byl to prostě “Ascona week” na který se všichni těšili. Svědectví o vztahu těchto dvou velkých myslitelů minulého století je dost: fotografie, dopisy, deníkové poznámky. Rumunský spisovatel se těšil na účast na cyklu konferencí Eranos, což byl okamžik, kdy se mohl setkat se starými přáteli a kolegy a celý týden diskutovat o tématech, která ho zajímala. (Carl Gustav Jung a Mircea Eliade se setkávali téměř každé léto v Asconě / lázeňské letovisko na severním břehu jezera Maggiore v okrese Locarno, kanton Ticino, Švýcarsko/, místě setkání skupiny Eranos. Členové tohoto kruhu se každoročně účastnili cyklu konferencí /diskuzí/, které probíhaly v průběhu jednoho týdne. Konference Eranos (Eranos Tagungen) byly založeny v roce 1933 Carlem Gustavem Jungem a Olgou Fröbe-Kapteynovou na návrh německého historika náboženství Rudolfa Otta. Bylo to dobře známé veřejné fórum pro diskuse o náboženství, spiritualitě, filozofii, vědě, politice a společnosti).
Jung i Eliade žili s přesvědčením, že za vývojem západního člověka stojí kolektivní nevědomí (použijeme-li Jungovo pojetí), rovina, která se odvolává na prvotního člověka, na starověké mýty a přesvědčení, které přesahují jasnost člověka, jenž chce za každou cenu lpět na historické přítomnosti. Byli fascinováni vztahem k posvátnu moderního člověka. Eliadeho filozofie že Bůh se stáhl a čeká na objevení prostřednictvím mýtů, byla často komentována ve srovnání s filozofiemi Nietzscheho, Hegela nebo Junga.
Mimochodem: v okruhu Eranos se zrodila i další myšlenka a potažmo publikace, která nás v souvislosti s naším tématem zajímá: Kniha Velká matka se začala rozvíjet celkem nenápadně… až nabrala povahu úctyhodného rozměru a mimořádně přínosného charakteru. Ve švýcarské Anconě poblíž památného Monte Veritá založila ve svém sídle holandská aristokratka Frobe-Kapteyn s C.G. Jungem volné sdružení Eranos (přesněji: multidisciplinární organizaci Církulo de Eranos, kam patřil i Erich Neumann). Zde se pravidelně setkávali i další badatelé se zájmem o duchovní či psychoanalytická témata s důrazem na archetypální otázky. Nekonvenční diskusní fórum u kulatého stolu započalo v roce 1933 tradici, která trvá a rozvíjí se dodnes. (Více ZDE).
Vzpomeneme-li Malrauxův slavný a jistě kontroverzní citát, který je každopádně k zamyšlení: “Dvacáté první století bude náboženské nebo nebude vůbec”. A možná pak i chápeme – vidíme, že se duchovní literatura těší stále většímu zájmu širšího publika hledajícímu jakýsi ponor i přesah.
Kniha: Mircea Eliade – Iniciace, rituály a tajné společnosti, překlad Barbora Antonová, nakladatelství Portál, 2024
Radan Wagner
Diskuze k tomuto článku