Obraz Výkřik je chloubou norského Národního muzea. U příležitosti plánovaného otevření Munchova muzea byla tato ikonická malba podrobněji zkoumána. A s pomocí nových technik bylo také rozluštěno skryté tajemství. Povaha tohoto úzkostného výjevu je dostatečně známa, také okolnosti vzniku jsou již evidentní. Ještě nedávno však jedna záhada spojená s tímto dílem zůstávala nevyřešena – a tou byl skrytý nápis. O něm se spekulovalo, zda je výplodem pohoršeného vandala či samotného malíře. Kdo a proč zde zanechal zneklidňující vzkaz? Nyní dostáváme jasnější odpověď…
„Mohl být namalován pouze šílencem!“ Tak zní běžným pohledům skrytý vzkaz na Výkřiku namalovaném na lepence v roce v roce 1893. Díky moderním infračerveným technologiím je autenticita nápisu konečně potvrzena: napsal jí sám Edvard Munch! „Psaní je bezpochyby Munchovo vlastní. Samotný rukopis, stejně jako události, které se staly v roce 1895, kdy malíř poprvé představil obraz na veřejnosti, ukazují stejným směrem,“ uvedl nedávno kurátor muzea Mai Britt Guleng.
Dosud se spekulovalo, že se jedná o blíže nejasnou kritickou reakci na zneklidňující výjev. Je rovněž známé, že obraz vznikl v Kristiánii, když se stal Munch svědkem krvavě rudého západu slunce. Bylo to však v době, kdy tento „výkřik přírody“ umocnil jeho deprese, úzkosti a dále se zhoršující zdravotní stav. Atmosféru si zapsal těmito slovy: „Šel sem po cestě se dvěma přáteli – slunce zapadalo za horu nad městem a fjordem – pocítil jsem nápor smutku – nebe se náhle změnilo v krvavou červeň. Zastavil jsem se, opřel o zábradlí, smrtelně unaven – přátelé se po mě ohlédli a pokračovali dál – díval jsem se na plápolající mraky nad fjordem, byly jak krev a meč, a město – modročerný fjord a město – mí přátelé šli dál a já tam stál a třásl se strachy – a cítil jsem jakoby velký, nekonečný výkřik šel tou nekonečnou přírodou.“
Odborníci, kteří již před desetiletími objevili záhadný nápis, si nevěděli rady. Zůstávaly jen dohady a spekulace. Až dnešní technické vymoženosti pomohly k jasnému závěru. Ponurá věta umístěná v levém horním roku obrazu je napsána, respektive vyryta tužkou na olejové malbě. Historikové se domnívají, že Munch mohl „načmárat“ tento privátní výkřik na dnes slavný Výkřik pod vlivem melancholie či alkoholu. Stalo se tak po příkře kritických reakcích na toto dílo při jeho vystavení v roce 1895. Hluboký stav úzkosti, který kompozice vyvolává, vedl kritiky také k divokým spekulacím o umělcově duševním stavu. Much byl takovými útoky dosti raněn – a k obviněním se ve svých poznámkách či dopisech opakovaně vracel; incidentem byl posedlý.
„Munch byl složitý člověk a důvod, proč to napsal, je pravděpodobně stejně tak složitý… Chtěl provokovat, ale chtěl být také respektován. Pro něj bylo důležité mít nad zobrazeným příběhem kontrolu vůči sobě i veřejnosti,“ říká Guleng. Melancholická či sarkastická věta na obraze přináší informace i otázky. Ostatně, v těchto dnech se rozbíhá průzkum dalších Munchových děl: Madony, Tance života či Autoportrétu s cigaretou. Vše by se mělo stihnout do plánovaného otevření muzea v příštím roce. Možná se odkryjí další svědectví Munchova života a díla.
-red-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku