Budova věnovaná osobnosti a tvorbě slavného barcelonského rodáka nabízí různé výstavy a setkání. Nadace nesoucí jeho jméno pro tyto dny připravila přehlídku děl s názvem Melancholia, která akcentuje umělcovo rozpoložení po roce 1989. Byla to radost ze společenských proměn (sám v Praze uvedl výstavu Pocta Československu v roce 1991), ale také jistý smutek z krachu jeho dřívějších politických ideálů a vizí.
Otevřená výstava se zaměřuje na práci, kterou Antoni Tàpies vytvořil v první polovině 90. let. Během této doby ovládala umělce jistá melancholie. Navzdory úspěchu, kterého dosáhl – a přesto, že byl zaneprázdněn pořádáním velkých výstav i přebíráním různých cen, myslel na základní otázky lidské existence. Ohlížel se za svým životem i zabýval se proměnami společnosti s blížícím se závěrem 20. století. Tàpies se stále častěji zmiňoval o smrti – o konkrétní bolesti, o fyzickém utrpení, které je neoddělitelně spojené se životem. Tàpies si zkrátka začínal uvědomovat neúprosné plynutí času a svůj vlastní pokročilý věk, ale i nejasný směr sílící globalizace. Současná barcelonská výstava je plná této atmosféry umělcova vnitřního světa, jeho naléhavé prožívání, ale i zakoušení doby plné proměn.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku