V roce 1913 se nejodvážnější proudy tlačí k abstrakci: Kandinsky v Mnichově, Delaunay a Kupka v Paříži, Malevič v Rusku a Mondrian v Holandsku. Všichni se pokoušejí – každý po svém – odpoutat od veškerých reálných vztahů. A pak je tu ještě ten mladý, dobře vychovaný, odtažitý muž v Paříži: Marcel Duchamp. Jenže ten už najednou malovat nechce! Nudí ho to. Ale nepředbíhejme.
S nastupujícím 20. stoletím začala moderna svádět boj s těžkopádnou tradicí fin de siécle. V Evropě byly první bitvy svedeny, Amerika však zaostávala. To se nelíbilo zdejším pokrokovým malířům, kteří měli za sebou studia v Paříži. Tři z nich dali věci do pohybu: Peter Walter Pach, Arthur Davies a Walt Kuhn se v roce 1912 rozjeli do Evropy, aby vypátrali nejzajímavější umělce a přivezli jejich hlavní díla do New Yorku. S výběrem jim pomáhali Claude Monet, Odilon Redon a Alfred Stieglitz. Bylo jasné, k čemu se schyluje. Totiž vtáhnout impresionisty, kubisty a futuristy Evropy sice staré – avšak avantgardní – do boje proti americkému konzervatismu.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku