Oficiální odhalení výstavy se uskuteční sice až 8. listopadu 2022 v malém parku Holubička přímo naproti budově Kunsthalle Praha, ale již nyní si můžete prohlédnout mimořádný soubor brutalistních „soch domů“, které všichni známe z pražského veřejného prostoru.
Vstup do parku na Klárově naproti Kunsthalle Praha je zároveň branou do sochařského mikroměsta umělce Krištofa Kintery, který zde zasadil sochy domů – sedm pražských realizací z druhé poloviny minulého století. Betonové miniatury budov citlivě vložené do nerovného terénu dohromady odráží tradiční urbanistický celek, vycházející ze stávajících, zbouraných či utopických staveb. Nechybí v něm kostel, banka, televizní vysílač, obchodní dům, ústřední telekomunikační budova, sídliště ani hotel. Vše je v přirozené symbióze s centrálním a jediným původním prvkem parku – sochou dívky s holubicí z roku 1958 od Václava Šimka.
Období vlády komunistické strany od roku 1948 až do sametové revoluce v roce 1989 způsobilo v tehdejším Československu na jedné straně kulturní zpomalení, na straně druhé i na tomto omezeném hracím poli vznikaly architektonicky zdařilé realizace mezinárodního významu. Dodnes je česká společnost přijímá rozpačitě a kvůli jejich zatížení bezohledností komunistického režimu si k nim hledá cestu jen obtížně. Toto břímě se neblaze podepsalo na několika tragických demolicích, jako byl velkolepý Hotel Praha, nebo na plánovaném bourání ÚTB (Ústřední telekomunikační budovy) na Žižkově.
Pražský rodák Krištof Kintera dlouhodobě vnímá tuto nepříjemnou realitu vymazávání společenské paměti města, na níž reaguje proměnou budov na sochy, tedy umělecká díla, která tvoří zcela nový rámec vnímání architektury označované jako brutalistní. Různá měřítka, dramatické osvětlení i rozbourané části připomínají kolísavou popularitu těchto budov, avšak utopické město Krištofa Kintery je především jasnou ukázkou silné architektury v nesvobodných časech.
Projekt Sochy domů a Dívka s holubicí je přirozeným pokračováním zahajovací výstavy Kunsthalle Praha s názvem Kinetismus: 100 let elektřiny v umění.
Katalog k site-specific projektu Kunsthalle Praha s názvem Sochy domů a Dívka s holubicí od Krištofa Kintery obohacuje stávající literaturu k brutalistní architektuře v Praze o netradiční pohled na budovy z období komunistické vlády. Socha Dívka s holubicí z roku 1958 se stala výchozím bodem pro umístění sedmi světelných plastik do nerovného terénu bezejmenného parčíku na Klárově. Dohromady tvoří jedinečný socio-urbanistický celek, vycházející ze stávajících, zbouraných či utopických staveb. Proměna domů na sochy – umělecká díla, která Kintera zmenšuje, osvětluje či zčásti bourá, zároveň otevírá zcela nový rámec vnímání architektury podpořený texty teoretika architektury Rostislava Koryčánka, rozhovorem Krištofa Kintery s kurátorkou Christelle Havranek a unikátními záběry z procesu budování soch i bohatým archivním materiálem.
Christelle Havranek, kurátorka a Iva Polanecká, projektová manažerka
foto: Kunsthalle Praha, Vojtěch Veškrna a archiv
Krištof Kintera studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, mimo jiné v ateliéru Milana Knížáka. Třikrát byl nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého, ale nikdy ji nezískal. Byl členem performativně divadelní skupiny Jednotka. Nad legendárním pražským klubem Roxy inicioval a vlastníma rukama vybudoval experimentální prostor NoD. V roce 2014 se odehrála jeho průlomová výstava v Museum Tinguely ve švýcarské Basileji a o tři roky později následovala zásadní česká výstava v Galerii Rudolfinum s názvem Nervous Trees. Pravidelně spolupracuje na výtvarném pojetí a výstavách festivalu současného umění 4 + 4 dny v pohybu a je spolukurátorem vršovické galerie ProLuka v Praze. Je podepsaný také pod dvěma sochařskými realizacemi v pražském veřejném prostoru: Z vlastního rozhodnutí – Memento mori (2011) a Bike to Heaven (2013).
Diskuze k tomuto článku