Výstava v pražské Nové síni pod názvem Velké téma malé sochy umožňuje vhled do Gabrielova sochařského skicáku. Představa o finální soše začíná svou cestu v autorově mysli, další fáze hledání její podoby se u Michala Gabriela většinou neodehrává prostřednictvím kresby, ale v prostoru. Vznikají tak sochařské skici, které pomáhají materializovat představy o tvaru, ověřit jejich potenciál, zhmotnit téma. Někdy je tomu také naopak, hra v prostoru s tvarem, hmotou, nechává autora podvědomě vést k formě, která svůj obsah teprve získává.
Malé sochy této výstavy, původní skici děl vzniklé v uplynulých desetiletích, se Michal Gabriel rozhodl převést do uzavřenější podoby a definitivního materiálu. Některé z nich nakonec mají svoji monumentalizovanou verzi, další na ni teprve čekají, jiné jsou jen dokumentem uměleckého pátrání po tvaru, které nakonec vedlo jiným směrem. Je v nich ještě patrná syrovost náčrtku, ale zároveň se zbavují svého provizorního statusu. Přestávají být pouhou skicou, transformují se ve skutečnou sochu. Sochu komorního rozměru, jejíž obsah je však obsahem určeným velkým sochám.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku