V tematické výstavě NOIRS vstupuje Michal Škoda do tvůrčího dialogu s unikátním interiérem lounské galerie od architekta Emila Přikryla. Škoda zde umísťuje svá sochařská díla doslova dovnitř svébytného a geniálního architektonického prostoru, což pro něj představuje poctu a vrcholné naplnění několika z jeho tvůrčích i výstavních principů. Výstava je tak nejen poctou architektuře jako místu pro člověka, ale zejména této konkrétní architektuře jako místu pro umění. Michal Škoda zároveň v Galerii Benedikta Rejta slaví své výstavní jubileum, a to svou 70. samostatnou výstavu.
Pro Škodovu tvorbu je charakteristický komplexní vztah k prostoru – permanentní dialog mezi autorem, prostorem a materiálem. V nejnovější vystavené kolekci černých objektů „Bez názvu“ (2023–2025) pokračuje ve vizualizaci svých prožitků architektury, vztahů a atmosféry specifických míst. Monochromatické, redukované objekty, označované jako „abstraktní prostorové koláže“, introspektivně reagují na vnímání a vizuální priority autora, jsou však emotivně a narativně neutrální – čímž podporují autonomní a individuální projekci disponovaného diváka. Díla, realizovaná v černé hmotě s geometrickým tvaroslovím, vyzývají návštěvníky, aby uvažovali o formě jako takové, nezávislé na konkrétním kontextu.
„Prostor a člověk je mým hlavním tématem, které je spojeno s mnoha otázkami týkajících se naší existence. Zajímají mne především tři momenty – vztahy, vnímání a prázdno. Snažím se vnímat každodennost, svět kolem sebe, pracuji ale i s historií, pamětí a důležitý je pro mne rovněž fenomén čas. Základem mé inspirace je místo, prožitek místa. Velký vliv na můj život a práci / což jsou neoddělitelné části / má architektura. Nejenže se mne jako každého jiného týká v každé vteřině života, ale je pro mne, dá se říci, každodenním tématem. Nezajímá mne však architektura především z pozice stavění, ale z pozice toho, co je pro mne na architektuře nejdůležitější a to je vytváření místa pro člověka. Zároveň je pro mne velice důležitý vztah mezi architekturou a přírodou. Pracuji s jazykem geometrie, která však není mým cílem, nýbrž prostředkem vyjádření.
Vnímám svět, život, komunikuji s okolím, prostředím, kde se ocitám. Vše v sobě zpracovávám a svojí prací se pak snažím komunikovat zpátky se světem. Moje práce je zhmotněním vnitřních pocitů, myšlenek, emocí. Nacházím mnoho odkazů jak v každodenním životě, tak v paměti, historii. To vše je de facto určitá přeměna nehmotného v hmotné. Věnuji se objektům, malbě a hlavně kresbě, ale také autorským knihám. Největší hloubku nacházím v obyčejnosti, jednoduchosti, strohosti. Zajímá mne hledání řádu, krása z duchovního hlediska. Mým velkým tématem je již zmiňované „prázdno“ – vymezení a vztahy – týkající se „mezi – in between“ slovy, lidmi, objekty, hranicemi, interval, průnik místa a času, vztahy předmětů, kontextů – Prázdno jako počátek, bytí, ne prázdno z pohledu jakékoliv nicoty, nýbrž prázdno, jako místo naplněné duchem, prázdno, jako prostor k naplnění…“ (M. Škoda)
Název výstavy NOIRS je převzatým termínem. Škoda černou používá jako materiální substanci. Černá má u něj architektonickou čistotu (hladká, hmotná), je nástrojem soustředění, kontemplace, řádu. Nejde o expresi, ale o utlumení, disciplínu a mentální prostor. Objekt/kresba je prostorovou referencí vnitřní architektury myšlení. Černá není pouhou barvou – je nástrojem myšlení a introspekce. Díla vybízejí diváka ke zpomalení, k vnímání jemných nuancí. Nejde o černou jako negaci, ale jako prostor plný možností. Černá není technicky považována za barvu – je to ne-barva. Zároveň však obsahuje všechny ostatní barvy spektra, čímž je nasycena a zakládá to její diverzitu a komplexnost. Obsahuje všechno, ale neukazuje nic. Použití černé a monochromní malby má v evropském, asijském i americkém umění významnou tradici. Ve 20. století pak „černá malba“ patří k základním kamenům čisté abstrakce. Škodovy objekty jsou od počátku vytvářeny v intenzivní černi, která zde není v kontrastu s ničím jiným – nejde o nedostatek světla nebo světelnosti. Jde o konceptuální, nikoli symbolické použití. Černá není nositelkou explicitního významu a má schopnost odolávat výkladu. Čistá abstrakce nevychází vstříc interpretaci. Tma/vá vybízí k introspekci, vyžaduje od diváka intenzivní napojení a napomáhá kontemplativním zážitkům.
Kurátorka: Silvia L. Čúzyová
Michal Škoda (*1962, Tábor, ČR) je výraznou osobností současného českého umění. Pohybuje se mezi médii kresby, objektu, instalace, fotografie a autorské knihy. Jeho tvorbu spojuje uvažování o prostoru, architektuře, paměti místa, tichu a pozitivním prázdnu. Typické pro Škodu je radikální zjednodušení výrazových prostředků – často pracuje s černobílou škálou, geometrií, redukcí a rytmem. V jeho dílech se nejedná o narativ, ale o strukturu vnímání a prožívání prostoru. Abstrakce v jeho pojetí má sílu, která odolává zjednodušení a zve k hlubšímu setkání – se sebou samým i s tím, co běžně přehlížíme. Škodova výstavní činnost je od 90. let rozsáhlá a zahrnuje významné projekty v předních českých galeriích (z aktivity posledních let vybíráme: Galerie Kubík – Litomyšl; GASK – Kutná Hora; GHMP – Zámek Trója, Praha; Fait Gallery, Brno; Galerie Dům, Broumov; Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou; Kvalitář Gallery, Praha) i v zahraničních galeriích, jako jsou Galerie Stadtpark – Krems (Rakousko), Concept Space; AIS Gallery– Shibukawa; Kenakian – Saga (Japonsko) a mnohé další. Od roku 1998 zároveň kurátorsky vede Galerii současného umění a architektury v Českých Budějovicích, kde systematicky představuje současné české i zahraniční umění a v neposlední řadě také současnou architekturu.
Klíčové výstavy MŠ a SČ:
„Prolínání“, Fait Gallery, Brno (2024)
„Topografie samoty“, Telegraph Gallery, Olomouc (2023)
„Stopy“, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou (2022)
„Priestorová introspekcia“, Galéria 19, Stredoeurópsky dom fotografie a České centrum Bratislava – v rámci Měsíce fotografie 2021 (2021)
„Přes vrstvy každodennosti“, Sophistica Gallery, Praha (2020)
Silvia L. Čúzyová (*1981, Piešťany, SR) je historička umění, kurátorka a pedagožka. Vystudovala dějiny umění a kultury na Trnavské univerzitě a doktorát získala na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde také v letech 2009–2017 vedla Galerii Medium. V současnosti působí jako odborná asistentka na Katedře teorie Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě. Kurátorsky se zaměřuje především na současné umění a fotografii s intermediálními přesahy. Spolupracovala s řadou etablovaných i začínajících autorů a autorek na výstavách, které ukazují schopnost číst jazyk současného umění a přetavit jej do výstavního formátu, který je intelektuálně přesvědčivý i vizuálně silný. Čúzyová jako kurátorka začíná se Škodou spolupracovat naplno v rámci autorových výstav, které nejprve poukazují na určité tematické výseky jeho tvorby, a postupem času vytvářejí bilancující, robustnější výstavy. Jejich společné projekty představují konceptuální průřezy, které umožňují uvažovat o vývoji, proměnách i kontinuitě Škodovy tvůrčí praxe. Pro publikum i instituce je tato kolaborace zdrojem výstav, které nezůstávají pouze v oblasti formální, ale kladou důraz na hlubší rozměry: paměť, prostor, čas, materiál a subjektivitu.
Výstava: Michal Škoda – Noirs, kurátorka: Silvia L. Čúzyová, Galerie Benedikta Rejta Louny, do 11. ledna 2026
foto: Galerie Benedikta Rejta, Filip Trubač
Diskuze k tomuto článku