Tato výstava , která představuje dílo čtyř bohužel již nežijících členů Volného sdružení 12/15 Pozdě, ale přece, navazuje na výpravnou výstavu, proběhnuvší za velkého zájmu veřejnosti v loňském roce v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře. Zatímco kutnohorská výstava mapovala tvorbu všech dvanácti členů zhruba od poloviny osmdesátých do poloviny devadesátých let v jednotlivých autorských kolekcích, na výstavě v Galerii Portheimka představujeme návštěvníkům díla čtyř umělců ve vzájemném dialogu bez časového omezení.

Historie Volného sdružení 12/15 Pozdě, ale přece se začala psát v roce 1987, kdy jeho vznik iniciovali čtyři spolužáci z Akademie výtvarného umění v Praze – Bláha, Novák, Pavlík a Rittstein. Ti přizvali Beránka, Dvořáka, Gebauera, Ouhela a Švédu. Nejmladším členem se stal konceptuální umělec Kafka, který byl autorem vizuálu seskupení. Jako host se zúčastnil Načeradský,, který byl v letech 1985 a 1987 přizván nejmladší generací k účasti na neoficiálních Konfrontacích, vystavoval tedy s okruhem umělců, ze kterého vzešla skupina Tvrdohlaví. Na druhé výstavě 12/15 již byl členem seskupení, při třetím vystoupení se stal členem také Sopko.

Právě zdůrazňovaná volnost seskupení umožňovala propojit autory s odlišnými společenskými i tvůrčími zkušenostmi, výtvarná různost byla vnímána jako přednost tohoto společenství. Na rozdíl od uměleckých skupin s programem zde pro kategorická prohlášení nebyl prostor, seskupení také nemělo svého teoretika. Je důležité připomenout, že mezi nejstarším členem Načeradským a nejmladším Kafkou byl věkový rozdíl třinácti let. První výstava proběhla z Dvořákova podnětu v jízdárně zámku v Kolodějích u Prahy.

Na otevření výstavy 22. dubna 1988 dorazila také skupina Tvrdohlaví a odehrál se rituál předávání darů vystavujícím umělcům. Z výstavy se stala kulturní událost, na kterou zavítalo celkem dvanáct tisíc návštěvníků. Demonstrací otevřenosti seskupení byla druhá výstava, která byla pod názvem Jeden starší, jeden mladší zahájena 28. října 1988 v Lidovém domě v Praze-Vysočanech. Vedle členů 12/15 zde vystavovalo dalších dvaadvacet autorů, kteří byli vybráni podle pravidla, že každý může přizvat dva umělce.

V dozvucích revolučního nadšení byla 5. dubna 1990 zahájena výstava 12/15 pod názvem Kreslení v Galerii Fronta v Praze. V červnu následujícího roku pak byla otevřena výstava 12/15 v Národní galerii v Praze, v Městské knihovně pod názvem Český globus. Následující akcí v těchto prostorách byla třetí výstava Umělecké skupiny Tvrdohlaví. Obě nejvýznamnější sdružení neoficiálních autorů osmdesátých let se tak necelé dva roky po změnách společenského klimatu představila na půdě nejvýznamnější státní instituce.

Další výstava seskupení proběhla v roce 1994 v tehdy ještě prestižní výstavní síni Mánes pod názvem U zdymadla. Následující přehlídka byla uspořádána v roce 1996 v Zemském muzeu ve Vídni pod názvem Špet, ábr doch. Ač 12/15 nikdy nebylo rozpuštěno, stala se tato akce na dlouhé roky posledním společným vystoupením.

V souvislosti s aktuální výstavou je třeba zdůraznit, že vedle umělecké spřízněnosti byly pro představené čtyři tvůrce minimálně stejně důležité jejich přátelské vztahy. Ozvěna této lidské blízkosti se projevila i během příprav aktuální výstavy, kdy právě díky vstřícnosti všech čtyř rodin bylo možno shromáždit dostatek reprezentativních děl pro tuto přehlídku.

Petr Mach

Výstava: Beránek, Načeradský, Novák, Ouhel / Čtyři z Volného sdružení 12/15 Pozdě, ale přece kurátor: Petr Mach, Galerie Portheimka, Praha, do 6. prosince 2026

foto: Radan Wagner