Měl jsem to štěstí, že jsem mohl od poloviny 70. let občas navštěvovat byt v pražském Podolí či tichý letenský ateliér Adrieny Šimotové. Zvláště intimní ateliér v podkroví činžovního domu naproti Stromovky měl své kouzlo a neokázalou poezii.
Od roku 1953 zde malířka pracovala se svým mužem Jiřím Johnem až do jeho předčasné smrti. Na stejném patře tehdy žil Václav Boštík a o několik domů dál Stanislav Kolíbal s Vlastou Prachatickou. Tak se vlastně pomalu utvářel základ výtvarné skupiny UB 12.
Abyste se dostali do ateliéru Adrieny Šimotové, museli jste vystoupat do 5. patra. Odměnou pak byl čímsi dojemný výhled do dvorů činžovního bloku a na střechy sousedních domů, poněkud připomínající pařížskou atmosféru. Na stěnách viselo několik menších obrázků Jiřího Johna, také práce samotné umělkyně, která sem snad každý den docházela, dokud jí to zdraví dovolovalo. Pak si pořídila dostupný ateliér v Podolí nedaleko svého bydliště.
Ateliér na Letné nebyl rozměrný, spíše šlo o skromný podkrovní prostor rozdělený na dvě části, z nichž jedna měla horní osvětlení. U okna stál malý stolek, u něhož vždy seděli návštěvníci. Adriena Šimotová zde tvořila více jak padesát let své kresby, koláže, asambláže či objekty. Na své prostředí byla zvyklá. Z něj se však vydávala k různým pobytům u nás i v zahraničí – do františkánského kláštera v Hostinném v Podkrkonoší nebo v ateliéru Centre Pompidou v Paříži.
-rw-
Český rozhlas v těchto dnech nabízí v repríze krásný pořad o Adrieně Šimotové, ve kterém na jedinečnou umělkyni a vzácnou ženu vzpomíná historička umění Milena Slavická – ZDE:
Diskuze k tomuto článku