Rozhovor Radana Wagnera se Stanislavem Kolíbalem nejen o Benátském bienále
Mezinárodní bienále výtvarného umění v Benátkách je prestižní přehlídkou, kterou před dvěma lety přilákalo více než 650 tisíc návštěvníků. A letos se očekává podobná návštěvnost. První ročník se konal již v roce 1895, Československo se ho účastní od roku 1920. Na právě probíhajícím 58. ročníku reprezentuje Českou republiku Stanislav Kolíbal, sochař světového věhlasu. Letos třiadevadesátiletý umělec přímo na místě zkomponoval jakousi malou retrospektivu pod názvem Bývalé, nejisté a tušené sestavenou z děl vznikajících od šedesátých let až po současnost. Nejstarší exponát je z roku 1963, kdy začal pod vlivem spolupráce s architekty používat geometrické tvarosloví, nejnovější díla pocházejí z loňského roku. Umělec se tak prezentuje v širokém rozsahu na světové scéně, kam se složitě navracel po dlouholetém zákazu komunistického režimu. Kolíbal je významným představitelem nejen českého umění posledních několika desetiletí. Jeho konceptuálně laděná tvorba procházela různými stádii – od figurální plastiky přes studium přírodních tvarů až minimalistickému jazyku emocionální geometrie s duchovním nábojem. V základních obrazcích se zde odvíjejí příběhy času, trvání, pomíjivosti, zániku, růstu i pádu – iluze, vratkosti a nejednoznačné křehkosti naší existence. Kolíbalova letošní účast v Benátkách již od počátku vyvolává pozornost a nadšené zahraniční kritiky. Jeho expozice je umístěna v pavilonu České republiky a Slovenska. Po rozdělení státu spravují společný pavilon obě nástupnické země, které se střídají v organizaci.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku