V Picassově rodišti na jihu Španělska – v oblíbené přímořské Málaze – probíhá průřezová výstava jeho sochařské tvorby. Děje se tak v rámci širších mezinárodních aktivit připomínajících 50 let od jeho úmrtí. Ještě do 10. září lze navštívit pozoruhodnou expozici nazvanou: Picasso sochař. Hmota a tělo.
Picassovy sochařské projevy bývaly zdánlivě zastíněny jeho více prezentovanými obrazy a hrály možná menší roli v jeho plodné umělecké kariéře. Tak by se alespoň dalo soudit z veřejného umělcova působení, respektive různé galerijní činnosti. První výstava, na které byla jeho sochařská tvorba více akcentována, byla Hommage à Pablo Picasso v Grand Palais a Petit Palais v Paříži v roce 1966. Následující rok uspořádala Tate Gallery v Londýně další výstavu věnovanou především jeho plastickým artefaktům; do té doby se jeho trojrozměrnému dílu dostávalo spíše menší kritické pozornosti. Sochařství však nebylo pro Picassa druhořadým zájmem, ale formou vyjádření srovnatelnou s malbou. Podle kurátora Pierra Daixe “byl přinejmenším stejně velkým sochařem jako malířem a tyto dva aspekty jeho práce se pro něj vždy doplňovaly, vzájemně obohacovaly inspirovaly k novým počinům či experimentům.”
Picasso sochař. Hmota a tělo je první velkou výstavou ve Španělsku věnovanou tomuto důležitému aspektu Picassova díla. Výběr exponátů má podtrhnout ústřední roli, kterou hraje reprezentace lidského těla v celkovém pojetí či vybraných fragmentech.
Stejně jako ostatní jeho umělecké produkce, jsou Picassovy sochy pozoruhodné svou inovací a použitím neortodoxních technik a materiálů. Vynikal tradičním modelováním, ale i konstruováním ze svařovaného železa, dřeva nebo plechu… začleněním prázdnoty jako nového prvku, který byl pro moderní sochařství klíčový.
Picassův vzájemný vztah různých uměleckých disciplín lze spatřovat v kubistických principech jeho obrazů, které ve svých sochách převáděl do prostorových artefaktů, když používal nalezené kusy materiálů k vytváření trojrozměrných děl, stejně jako v jeho kolážích. Kresby a dvourozměrné roviny vystřiženého papíru byly přeměněny na plechové listy, které byly vrstveny do větších rozměrů a objemů. Střihaný, řezaný a skládaný plech byl posledním materiálem, který definoval Picassovu sochařskou tvorbu. Převeden do betonu nebo cortenové oceli dal vzniknout monumentálním dílům v architektonickém měřítku.
Tato výstava je součástí Picassova oslava 1973–2023, mezinárodního programu uspořádaného za podpory Picasso-Paris Musée National a Španělské národní komise u příležitosti 50. výročí úmrtí Pabla Picassa.
Výstava: Picasso sochař. Hmota a tělo. Museo Picasso, Málaga, do 10. září 2023
-red-
foto: Museum Picasso Málaga
Diskuze k tomuto článku