Výstava Marie Bartuszové v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou je její první samostatnou výstavou v České republice. Maria Bartuszová (1936–1996) se narodila v tehdejším Československu, v Praze, kde žila do roku 1961. Studovala na pražské UMPRUM a impulsy, které zde získala, byly pro její tvorbu zásadní. Na Slovensko se přestěhovala se svým manželem, sochařem Jurajem Bartuszem (1933), se kterým se seznámili během studií v Praze. Manželé se usadili v Košicích, městě, které se stalo pro Mariu Bartuszovou novým domovem, kde žila a tvořila až do konce svého života.
Autorská výstava interpretuje její nejdůležitější díla – menší sádrové plastiky a jejich odlitky do bronzu či hliníku, dále rozměrné reliéfy a objekty, z nichž některé budou mít na této výstavě svou premiéru. Výstava je tematicky členěna, jak naznačuje pracovní název, a vychází také z její autorské výstavy v roce 1988 v Košicích, kde Bartuszová formulovala svůj tvůrčí program jako ekofuturistické memento.
Maria Bartuszová citlivě reflektovala tehdejší společnost a umění 60. až 80. let 20. století. Současný výzkum její tvorby ukazuje, že považovala přírodu za tematický a morfologický zdroj své práce. Přemýšlela nejen o tom, co je příroda, ale také o tom, co je humanita z hlediska jejich podstaty. Proto se přirozeně dostala k tématům, která jsou v souvislosti s klimatickou krizí stále aktuální – ekologie, ekofeministické motivy, zejména mateřství, péče o člověka a životní prostředí, jehož je člověk součástí. Její díla jsou přístupná všem, protože evokují známé pocity a vjemy spojené se životem: počátek života, sexualitu, porod, růst a smrt.
Pro její sochařská díla, založená na technologických inovacích a experimentech s odléváním sádry, která sama označovala jako gravitací stimulované a pneumatické tvarování, je charakteristické hledání tvarové dokonalosti. Oblé, organické a biomorfní tvary mají schopnost oslovit diváka beze slov a následně nabízejí poetické metamorfózy a myšlenkové interpretace v motivech a tvarech kapky, zrna, buňky, bubliny, vejce, hnízda, ale také kamene, stromu, vody a sněhu. Tyto prvky jsou pro ni také architektonickými strukturami. Zatímco v dílech ze 60. a 70. let převládá drobná haptická plastika-skládačka plného objemu o rozměrech do ruky, v 80. letech 20. století tvary a hmoty jejích objektů rostou a vytvářejí křehké bioformy, biostruktury či biotvary formované prázdnotou, které mají tendenci expandovat do prostoru. Jsou jako tvary života, které sice rostou samy ze sebe, ale zároveň jsou nepředvídatelné i konečné.
Výstava navazuje na významnou prezentaci jejích děl na samostatných výstavách v Tate Modern v Londýně (kurátorka: Juliet Bingham) a v Museum der Moderne v Salcburku, které probíhaly v letech 2022–2024. Dílo Marie Bartuszové bylo mezinárodně prezentováno na výstavě documenta 12 v Kasselu v roce 2007 (kurátorka: Ruth Noack) a na Benátském bienále v roce 2022 (kurátorka: Cecilia Alemani). Její díla se nacházejí ve sbírce Tate, ve sbírce Kontakt ve Vídni, v Centre Pompidou v Paříži, ale také ve Slovenské národní galerii v Bratislavě, ve sbírce První investiční skupiny a dalších muzeích a soukromých sbírkách.
Výstava bude posléze převezena do prostor Muzea umění Olomouc a vzniká ve spolupráci s Archivem Marie Bartuszové v Košicích.
Výstava: Maria Bartuszová – Malé prázdno plné malého nekonečného vesmíru, kurátorka: Gabriela Garlatyová, do 17. listopadu 2025, zámecká jízdárna | Hluboká nad Vltavou
foto: Martin Polák
Diskuze k tomuto článku