• O Artrevue
  • Redakce
  • Pro média
  • Kontakt
Pátek, 24 března, 2023
  • Přihlásit
  • Registrace
ArtRevue
Nic jsme nenašli :-(
Zobrazit všechny výsledky
  • Výstavy
  • Téma
  • Příběhy
  • Výročí
  • Rozhovory
  • Art cesty
  • Dílo
  • News
  • Knihy
  • Videa
  • Výstavy
  • Téma
  • Příběhy
  • Výročí
  • Rozhovory
  • Art cesty
  • Dílo
  • News
  • Knihy
  • Videa
Nic jsme nenašli :-(
Zobrazit všechny výsledky
ArtRevue
Nic jsme nenašli :-(
Zobrazit všechny výsledky
Hugo Demartini v Národní galerii

Hugo Demartini v Národní galerii

Autor: - red -
Před 10 roky
v rubrice Výstavy
Doba čtení: 2 min
0
Sdílejte na FacebookuSdílejte na Twitteru

O​sud tomu chtěl, že se Hugo Demartini (1931 – 2010) nedožil své velké retrospektivy, která by v úhrnu představila jeho sochařské dílo. V těchto dnech, dva roky po jeho smrti, mohou návštěvníci Veletržního paláce v Praze vstoupit do světa plného experimentů na pomezí nevšedních akcí a racionálního uspořádání.

Demartinimu se ale touto výstavou naplnila osobní úvaha po smyslu vlastní práce. „Smysl svého umění vidím v tom, že si mohu prodloužit život tím, že tady po mě něco zůstane,“ uvažoval prozřetelně před časem na svém odlehlém statku. Do Sumrakova na Vysočině přesídlil z Prahy, když ukončil svou pedagogickou činnost na Akademii v roce 1995. Na nových věcech pak už ani nepracoval. Se svou neodmyslitelnou dýmkou a vrozenou noblesou své dílo v klidu venkova spíše uspořádával a připravoval na soubornou výstavu pro brněnskou Wannieck Gallery. Té se však již v zamýšlené podobě nedočkal.

Demartiniho cesta vedla přes území právě se rodících výrazů. Počáteční figurální pojetí tak záhy a radikálně opustil, aby se mohl na konci padesátých let přiblížit problematice strukturálních reliéfů ovlivněných estetikou informelu. I když se nikdy aktivně neúčastnil pověstných neoficiálních Konfrontací v roce 1960 (v souladu s jeho oblíbeným výrokem, že „orlové létají sami“), naplňoval po svém hnutí odmítající státní „sorelu“ – prázdný socialistický realismus. V polovině šedesátých let se seznamuje se zásadním arbitrem Jiřím Kolářem a dochází na inspirativní schůzky konané v kavárně Slávia. S Bedřichem Dlouhým, Theodorem Pištěkem, Karlem Neprašem a dalšími spřízněnými umělci zakládá recesistické sdružení Paleta vlasti. Následují první výstavy samostatné (Galerie na Karlově náměstí v Praze), ale i kolektivní (jako host skupiny Křižovatka). V jeho proslavených červených sádrových reliéfech jsou již čitelné některé charakteristické znaky: estetická vytříbenost, racionální rozvaha, jasná absence syrovosti, hrubé materiálové struktury a tíživých symbolických obsahů.

REKLAMA

Demartini vskutku neřešil ve svém díle tehdy rozšířené existencionální otázky. Coby vyučený kamenosochař se opíral především o perfektně zvládnuté řemeslo a působivou tvarovou kompozici. Aristotelovo „o všem pochybuji“ bylo jeho mottem, které se promítalo do nekonečného hledání odpovídající formy a následného zpracování. Tím také navazoval na (neo)konstruktivistické proudy (Láslo Moholy – Nagy, Max Bill či Zoltán Kemény) a racionalismem nesené širší tendence. „Nemám pocit výlučnosti, nejsem intelektuál, vyšel jsem z řemesla,“ připomínal Demartini rád svá východiska a trvalé zásady. Přes takto nastavenou sebereflexi ubíralo se jeho dílo také směry novátorskými – průzkumy akceptujícími svobodné gesto a nastalou náhodu.

Čtěte také

Zbyněk Sedlecký: Inscenace v Telegraph Gallery

Zbyněk Sedlecký: Inscenace v Telegraph Gallery

Před 2 dny
Kolik vrstev má dnes realita? / Galerie Rudolfinum

Kolik vrstev má dnes realita? / Galerie Rudolfinum

Před 4 dny

V Demartiniho práci byly zpravidla přítomné dva protilehlé póly: racionálně uspořádaný a intuitivně chaotický. Obě tyto polohy nabízí a mísí současná retrospektivní výstava ve Veletržním paláci. Osvětluje jeho místo coby průkopníka nového pojetí sochařství a předního představitele konstruktivistických tendencí v českém umění 20. století. Zároveň přináší experimentální polohu – nepředvídatelný jev jako výsledek různých akcí. Civilizační optimismus a obdiv k vědeckému a technickému pokroku se střídá s náhodným uspořádáním a dialogem s přírodními silami. Výstava koncipovaná jako dlouhý koridor přehledně nabízí veškeré různorodé autorovy etapy.

S postupem času vyměnil Demartini červené reliéfy (vzniklé otiskováním dřívek, hřebíků, drátů a všelijakých úlomků do hlíny) z počátku šedesátých let za novější chromové objekty (1965 – 74). Základním stavebním prvkem se stala koule, polokoule či její segmenty v různě řazených variacích. Leštěný zrcadlový povrch vtahuje diváka a okolí do plastiky. Ruší strnulou hráz mezi pozorovatelem a objektem, odráží proměnlivou přítomnost a nastalou situaci, stává se nositelem dialogu a vizuální hrou. Pevně stanovené vypouklé tvary jsou tak osnovou pro další zrcadlené příběhy. Chromové hemisféry někdy opouští plochu reliéfu, aby se staly součástí prostorových demonstrací. Koule usazené v polní oranici působily cizorodě, ale zároveň odrážely okolní krajinu. Na výstavě jsou tyto akce připomenuty fotodokumentací a přípravnými skicami.

Demartini pokračoval v tvorbě struktur z polokoulí a koulí až do roku 1974. Ale prvek náhody nakonec převážil. Nejprve v otevřeném prostoru, později v ateliéru, kdy na položenou desku nechal volně dopadat do vzduchu vyhozené špejle, dřevěné odřezky a jiné drobné fragmenty. Náhodně vzniklé konstelace – kompozice pak přijímal a prezentoval jako hotová díla. „Je to jiné než lidské estetické zákony. Je tam nečekané napětí. Po dopadu se s tím však nesmí už nic dělat, posouvat to, či tam něco přidávat. Jinak je to blbost,“ připomínal Demartini principy a kouzlo těchto akcí. Pro takový přístup a postup měl však ve své době pochopení snad jen Jiří Kolář.

Výstava v Národní galerii nezapomněla představit také poslední fázi Demartiniho tvorby. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se autor vrací k sádře a jisté předmětnosti. Vytváří jakási opuštěná místa – prostranství či zákoutí polorozbořených staveb či jednotlivých objektů. Vznikají pochmurné makety „vykopávek“, přežívající ztichlé scény se známkami dávné lidské přítomnosti – pochmurná, romantická a tajemná svědectví postupujícího času. Tyto práce pak vrcholí v bílých monumentálních destruovaných objektech (většinou krychlí), blízkých tvorbě Stanislava Kolíbala nebo Čestmíra Kafky. Počáteční hravost a výrazová efektnost se v sledované době mění v závěrečná mementa nevyhnutelného zmaru, ale i v odraz neutěšené společenské situace. Demartini nakonec zůstal skeptikem. „Umění nemá smysl, ani poslání estetické či výchovné. Ukázalo se, že je to nesmysl. Německo mělo před válkou mimořádnou literární a výtvarnou inteligenci, ale vidíte, že to nemělo vliv,“ poznamenává smířen s novodobou evropskou zkušeností. Jeho retrospektiva ve Veletržním paláci se však těší diváckému zájmu.

Tagy: Hugo DemartiniNárodní galerieVýstava

Relevantní články

Národní galerie Praha otevírá tři nové výstavy
News

Národní galerie Praha otevírá tři nové výstavy

Před 6 měsíců

Národní galerie Praha dnes zahajuje podzimní sezónu slavnostním otevřením tří výstav ve Veletržním paláci. Nejzásadnější výstava nazvaná V kroužcích dýmu:...

Jak slyšet čáru aneb výstava Milana Grygara v Národní galerii
Výstavy

Jak slyšet čáru aneb výstava Milana Grygara v Národní galerii

Před 3 roky

​R​etrospektivní výstava v Národní galerii v Praze třiadevadesátiletého Milana Grygara, uměleckého experimentátora je jistě jedním z lákadel podzimní sezóny. Zavítáme-li...

Diskuze k tomuto článku

Newsletter

ArtRevue

© 2019 ArtRevue

Spolupráce

  • O Artrevue
  • Redakce
  • Pro média
  • Kontakt

Sledujte nás

  • Přihlásit
  • Registrace
  • Košík
Nic jsme nenašli :-(
Zobrazit všechny výsledky
  • Výstavy
  • Téma
  • Profil
  • Příběhy
  • Výročí
  • Rozhovory
  • Art cesty
  • Dílo
  • Knihy
  • Videa

© 2019 ArtRevue

Vítejte zpět!

Přihlásit se přes Facebook
Přihlásit se přes Google+
nebo

Přihlaste se do svého účtu níže

Zapomněli jste heslo? Registrace

Vytvořit nový účet!

Registrovat se přes Facebook
Registrovat se přes Google+
nebo

Prosím vyplňte pole níže, heslo Vám bude automaticky vygenerováno.

*Registrací a přihlášením na naši stránku souhlasíte s podmínkami o zpracování / ochraně osobních údajů Zásady ochrany osobních údajů
Všechna pole jsou povinná Přihlásit se

Vložte heslo

Prosím vložte své uživatelské jméno nebo email pro reset hesla.

Přihlásit se

Novinky na e-mail

Vše ze světa umění každý týden na vašem e-mailu

Jen hodnotné informace ze světa umění, žádný spam. Kdykoliv se můžete z odběru novinek odhlásit.

Are you sure want to unlock this post?
Unlock left : 0
Are you sure want to cancel subscription?