V současné době probíhá výstava Picassova „modrého období“ – tedy přehlídka obrazů první etapy z dlouhé cesty španělského génia. V letech 1900 – 04 maloval již v Paříži, avšak náměty si vybíral především ze zkušeností svého barcelonského pobytu. V modrých odstínech zpodoboval zpravidla chudé lidi na okraji společnosti. Není divu, v té době doznívala ještě jeho anarchistická léta a obdiv k Friedrichu Nietzschemu, který prohlašoval, že umění vyrůstá z utrpení, respektive jen umělec (nebo světec) může nacházet vyšší smysl v těžkém světě… ale také hlásal, že silní mají jít vpřed a vzít si, co chtějí…
V roce 1907 Picasso namaloval své revoluční „Les Demoiselles d’Avignon“ a prosadil se do čela linie jako přední modernista v Evropě. Ale to se stalo až poté, co náruživě absorboval, strávil a pak soutěžil s umělci, se kterými se setkal na stěnách muzeí a galerií. Seznam zahrnuje slavná jména – Degas, Van Gogh, Toulouse-Lautrec, Rodin – a mnoho i méně známých, ale třeba také Pierra Puvise de Chavannese či Honoré Daumiéra. Na vyčerpávající cestě k rané slávě mladý Picasso čelil různým nástrahám, pohlavní nemoci, chudobě, depresi a vině za sebevraždu přítele. Nebylo se jednoduché období.
Výstava nazvaná Picasso: Malby z modrého období (1901 – 04), která probíhá do 12. června v současnosti ve Washingtonu (Phillips Collection) nabízí 90 děl – obrazů, kreseb a plastik, ale i umělce, kteří na něj měli vliv. Přehlídka je strukturovaná kolem tří hlavních obrazů, kterými jsou Modrý pokoj (1901), Kříčící žebrácká žena (1902) a Polévka (1903).
V klíčové eseji Charlese Baudelaira z roku 1860 se dočítáme, že by měl malíř jít pryč od klasické krásy a hledat ji ve všem „ošklivém a pomíjivém“, respektive v městském životě – a předznamenal či ohlašoval novou estetiku i výběr námětů. Dvacetiletý Picasso to cítil podobně, ovlivněn stále více Degasem a Toulosem-Lautrecem hledal civilní témata moderního života – kavárny, salony, bordely.
Přestěhoval se na Montmartre v roce 1901 a vplul do bouřlivého života značně potemnělého ze smrti nejbližšího přítele Carlese Casagamase, který se zastřelil – později Pablo Picasso vytvořil obraz pohřbu svého blízkého přítele ovlivněný El Grecovou slavnou a rozsáhlou kompozicí s názvem Pohřeb hraběte Orgaze (1586).
Zastavme se ale nyní u Picassova obrazu Modrý pokoj, který pochází z počátku modrého období a navíc nedávno vydal nečekané překvapení. Odborníci z Phillips Colection odhalil v roce 2014 díky infračerveným snímkům pod povrchem dosud skrytou malbu neznámého muže (v saku a motýlku, s prsteny na ruce). Malba je ve sbírce od roku 1927 a nyní se potvrdily povrchové nesrovnalosti z dřívějších výzkumů. Kdo je na původní malbě z roku 1901 se dosud nepodařilo identifikovat. Již písemná zpráva z roku 1954 sepsaná přizvaným konzervátorem naznačovala, že díky rozdílu ve struktuře a povrchu malby naznačuje obraz možné překvapení. To bylo potvrzeno teprve roku 2008 a přesněji dokumentováno o šest let později. Kurátoři a konzervátoři ve spolupráci s týmem odborníků z Národní galerie ve Washingtonu a Winterthur Museu v Delaware analyzovali obraz ve všech jeho vrstvách. Potvrdili předpokládané datování, ale přemalovaného tajemného muže se jim dosud nepodařilo identifikovat. Modrý pokoj si nadále uchovává svá tajemství.
-red-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku