Petr Pavlík, pedagog na DAMU, spoluzakladatel legendárního „Volného seskupení 12/15 – Pozdě ale přece!“ patří k nejoriginálnějším a nejvýznamnějším českým malířům současnosti, zároveň se dlouhodobě věnuje i teorii a kritice výtvarného umění. Jeho současná výstava volně navazuje na stejnojmenný projekt, který v létě loňského roku připravila karlovarská galerie pro Galerii výtvarného umění v Hodoníně. Základem našeho výstavního výběru jsou opět díla z majetku umělce, jež doplňují obrazy ze sbírek pořádající instituce, dále z Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Alšovy jihočeské galerie, Galerie výtvarného umění v Chebu a významných soukromých sbírek (Vladimíra Železného a COLLETT Prague / Munich).
Leitmotivem poutnice, který je uveden v titulu výstavy, se umělec zaobírá dlouhodobě, už od svých studií na Akademii výtvarných umění v Praze na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Pavlíkova díla z té doby obsahují pocit jakési transcendentální tíže, jež je všudypřítomná a ohýbá tvary zobrazených prvků. Později se z imaginárního prostředí vynořují útvary evokující kameny, balvany či skály, skýtající tajemné prohlubně – úkryty či dokonce náznaky primitivní architektury v Domově Poutnice, 1983. Paralelně se však v malbách prosazuje autonomní lineární struktura, například v rozměrnějším diptychu Panorama s kráčející Poutnicí, 1986.
Jemné předivo linií utkané hlavně z transparentních polotónů přírodní chromatiky však divákovi nenapoví, zda se jedná o subjektivní vzpomínku na ateliérový interiér či o snovou krajinu. Mimo centrální osu, k níž směřuje hlavní dění kompozice, se na vrcholu kopce objevuje drobná postavička Poutnice, zcela v duchu autorovy poznámky, že „… jednoho dne prostě vešla do mých obrazů“. Tato tajemná symbolicko – mýtická postava kráčí i v pozdějších malbách, kresbách i grafikách v různých kontextech a mnoha podobách. Jedná se o symbolické zpodobení maminky, autorova vjemu z raného dětství, kdy se s ním matka loučila a „někam“ odcházela. Také proto má také její silueta infantilní charakter. Autor sám o ní uvažuje takto: „Nevíme, odkud a kam míří, a proč vlastně, přesto nepochybujeme o tom, že její cesta má hluboký smysl. Jde o podobenství životní poutě každého z nás.“
Výstava obsahuje ještě další čtyři obrazy, v nichž už motiv víceméně dominuje (Poutnice na konci cesty, 1998-2021, Červená Poutnice, 2020, Noční Poutnice, 2021 a Svatá Poutnice, 2022). U poslední z nich uplatňuje autor svébytnou metody přemalby nikoli staršího obrazu ale reprodukce svého obrazu. Tento princip originálně rozvinul v sérii apokalyptických námětů, u kterých během přemalby sice vycházel z původní morfologie a barevnosti reprodukovaného díla, ale využil přitom jiné kresebné a tvarové fragmenty i rozdílné kompoziční prvky. Tak osobitý způsob recyklace či reinterpretace vlastní tvorby zcela odpovídá Pavlíkovu způsobu uvažování a přemítání nad vlastní malbou, kdy i dříve mnohé své obrazy znovu a znovu zkoumal, upravoval, domalovával, převracel, přetáčel a přemalovával.
Autorův způsob parafráze biblických postav posunul vše do roviny na hraně šklebu a úsměvu, či spíše černého humoru, byť stylizovaného. Na diváka může překvapivě působit i rozdílnost výsledků, když výchozí podklad byl totožný. Bude pro něj jistě přitažlivá i možnost srovnání mezi jednotlivými díly, sledování procesu inspirace a také eventuální dešifrování fragmentů původního díla.
Organizátoři výstavy věří, že mnoho návštěvníků výstavy si při zhlédnutí Pavlíkových děl uvědomí, jak působivá a aktuální jsou umělcova dlouhodobá témata v kontextu dnešních událostí, ať už se jedná o poutnice či apokalyptické vize.
Jan Samec
PETR PAVLÍK / POUTNICE V NESNÁZÍCH, Galerie umění, Goethova stezka 6, Karlovy Vary
Výstava potrvá do 23. října 2022
Diskuze k tomuto článku