Legenda, která má dodnes jméno? „Vaclav Vytlacil“ byl zajímavý malíř, ale ještě více inspirativní člověk a mimořádný pedagog. Z jeho četných a vděčných žáků se staly i světové superstar: Cy Twombly, James Rosenquist, Robert Rauschenberg, Tony Smith či Louise Bourgerois… a všichni se k němu ve svých CV hrdě a vděčně hlásili.
Koncepce poválečné Americky velela postavit se v kultuře na vlastní nohy. Uniknout z dohledu autoritativní matky Evropy, která byla vždy nedostižným měřítkem. Ale kde brát a nekrást, když tradice se v „Novém světě“ nedostává? Evropští umělci – intelektuálové – uprchlíci odplouvající z dosahu fašismu se za oceánem vesměs viditelně etablovali. K těm zakladatelským náleželi: Marcel Duchamp – přitažlivý neodadaista, surrealista, solitérní konceptualista… a Piet Mondrian – malíř a stylotvorný myslitel… (ostatně právě Mondrian coby jakýsi netradiční porotce byl objevitelem velkého Jacksona Pollocka). Evropa a Spojené státy, respektive New York… se prolínaly, ale začaly i diferencovat.
V New Yorku roku 1913 proběhla zcela zásadní rozsáhlá výstava moderního převážně evropského umění. Pověstná Armory show byla instalována a prezentována v opuštěné „hasičárně“. Měla mimořádný ohlas ve zdejších kulturních kruzích i v novinách stejně jako mezi širokou veřejností. Na 1250 obrazů a soch představovalo to nejlepší z impresionismu, ale ještě více z kubismu, postimpresionismu či nejaktuálnějších signálů tehdejší avantgardy: Cézanne, van Gogh, Picasso, Matisse, Picabia… ale i slavný rozpohybovaný Duchampův „Akt sestupující ze schodů“, to vše působilo fascinujícím dojmem. Ale co dál?
„Rebélie v umění… Úspěšný skandál… hojně navštěvovaná výstava, která zde způsobí radikální odklon od dosavadní krize a strnulé minulosti, přinesla sem konečně vitálního ducha…“ psaly nadšeně roku 1913 New York Times. Pro americké moderní umění to byl zásadní – iniciační mezník. Čas hrál důležitou roli. (Podobně a rovněž za zcela konkrétních okolností tomu bylo o 3 roky dříve v Londýně. Virginia Woolf napsala později ve své známé eseji Pan Bennett a paní Brownová /1924/: „Přibližně v prosinci 1910 se změnila lidská povaha.“ A víme, že toto datum nebylo spisovatelkou vybráno náhodně: její přítel teoretik Roger Fry právě v tomto čase uspořádal v Londýně první postimpresionistickou výstavu!)
Ale zpět do Ameriky. Zde při tomto kulturním rozjezdu nastal poněkud „technický“ problém. Evropské moderní umění bouralo sice staré formy, ale vycházelo z tradic – minimálně v tom smyslu, že na ně nějak reagovalo… tradice byly tudíž v tomto dialogu obsažné vždy nějak přítomné. To američtí mladí umělci nechtěli ani nemohli, nebylo v zásadě na co reagovat a vůči čemu se vymezovat. Museli se tak zabývat v prvé řadě formou – povrchem – barvou – a spíše prostorovou než časovou dimenzí! (Obecně se dá říct, že evropští malíři se svými obrazy „vymalovávali“ z prožívaného tématu, zatímco američtí se měli v budoucnu do svých obrazů jen intuitivně „vmalovávat“. A tak volili velké formáty připodobňující se měřítku lidské postavy, která s nimi adekvátně komunikuje).
Ale k tak zásadně jinému přístupu – už nestačila jedna, byť mimořádná, ani tedy pověstná přehlídka v New Yorku. Po Armory Show musela přijít jiná a svébytná cesta. Ta však byla podmíněna nejdříve výukou na školách – osobnostmi s uměleckými i pedagogickými kvalitami. Tou naprosto určující se stal americký Čech: malíř Vaclav Vytlacil (1892 – 1984), syn českých rodičů – imigrantů. Umění vystudoval v Chicagu. Vytlacil však znal důvěrně Evropu i její kulturu. Navštívil Paříž i Prahu, studoval a dlouho pobýval v Mnichově. Zde absolvoval zdejší Akademii výtvarného umění a pak i školu známého Hanse Hofmana. Právě on Vytlacilovi předal nejvíce znalostí a zkušeností s postimpresionistickou malbou v jejich souvislostech a tvůrčích principech.
Vytlačil se roku 1927 oženil s Elizabeth Foster a vrátil se do Spojených Států, kde se stal průkopníkem abstraktní malby. A také začal vyučovat. Byl jmenován profesorem na The Modern Painting and Sculpture of Europe a od roku 1935 vyučoval na Florence Cane School in Rockefeller Center v New Yorku. Oblíbený „Vyt“- jak mu všichni říkali – učil ještě na řadě dalších prestižních škol. Svým pojetím – „abstrahováním a vyprázdněním“ evropského moderního obrazu – se stal doslova otcem a učitelem americké poválečné malby. Jeho studenti byli později tvůrci významní a ve svých životopisech se i pak k Vytlacilovi hrdě hlásili. Některé z nich jmenujme: zvláště Cy Twombly, ale i James Rosenquist, Robert Rauschenberg, Tony Smith, Louise Bourgeois a mnoho dalších „superstar“…malíři i sochaři zásadního významu… Vaclav Vytlacil zemřel ve středu 5. ledna 1984 v New Yorku ve věku 91 let. Své obrazy na rubech popisoval celý život v češtině… Jeho dcera Anne Vytlacil Williams po otcově smrti zřídila v jeho domě s ateliérem ve Sparkhill centrum: Art Students League. Tato škola je dodnes prestižním centrem studentů umění i „heigh caliber“, kteří zde pravidelně využívají možnosti studijních pobytů. Více naleznete ZDE.
Radan Wagner
Louise Bourgeois
Diskuze k tomuto článku