Východiskem všeho, co Alena Kučerová (1935) jako výtvarnice vytvořila během více než šedesáti let, je kresba. Tou projevila svoji osobitost, už když v roce 1959, kdy ukončila odborné studium, začala kreslit perem ilustrace básnické sbírky Christiana Morgensterna Šibeniční písně. Oblíbila si ji pro autorovu fantazii i hravý intelekt, pro jeho humor a zálibu v absurditě, ale také pro náměty, které nacházel ve světě zvířat, k němuž má také ona blízko. O jejím zalíbení svědčí i to, že se k Šibeničním písním po desetiletích, v roce 1998 a 2004, vrátila a některé básně, jako je Zpověď červa a Velrybaba, ilustrovala perokresbami znovu. Všechny se vyznačují ryzí výtvarností, příznačnou pro její veškerou tvorbu.
Potřeba řádu a přesnosti přivedla Alenu už na sklonku padesátých let k vyjadřování pomocí geometrických forem, kterými zobrazovala představy abstraktní (Přiblížení, Rozjasnění) i konkrétní (Útes, Jednoduché obláčky), tato geometrie však nepůsobí chladně, přímky a křivky nejsou naprosto rovné a jako by se chvěly.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku