„Fotoaparát mě omezoval, znovu mi nestačil. Vteřinový záběr nemůže vyprávět o tom, jak se předměty mění, svítí a hasnou podle světla, jak ožívají vlastními stíny. Tak jsem přestala fotografovat a začala jsem lepit,“ říkala Běla Kolářová, jejíž výročí si připomínáme. Narodila se 24. března 1923 v Terezíně jako Běla Helclová. Malování ji nikdy nelákalo, protože, jak sama říkala, dobře věděla, že to neumí. K umění měla ale už odmala blízko. Její tatínek byl vojenský hudebník a rád maloval. Zemřel, když bylo Běle 11 let. „O mamince Běla nikdy nemluvila. S výjimkou toho, že ve své tvorbě použila maminčiny bílé vlasy,“ dodává historička umění Marie Klimešová v pořadu Českého rozhlasu.
V cyklu nazvaném Osudové ženy se dále dozvídáme: „V roce 1961 začala vytvářet velkou sérii takzvaných umělých negativů, malých destiček pokrytých parafínem, do kterých otiskovala zlomky každodennosti, které ji obklopovaly – vypárané nitě, slupky od brambor, štětiny, úlomky žiletek… V černé komoře z nich pak vyvolávala fotografie.“
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku