Bezhlavý jezdec se po třiceti letech vrací. GHMP otevřela výstavu o svobodě, improvizaci a „archeologii“ devadesátých let… Jak vypadala doba, kdy internet ještě nebyl samozřejmostí, kdy se informace, hudba i filmy sdílely na kazetách, v knihách a osobních doporučeních a svět současného umění se teprve učil fungovat ve svobodné společnosti? Galerie hlavního města Prahy (GHMP) představuje výstavu Bezhlavý jezdec, která se vrací k jedné z nejpozoruhodnějších uměleckých skupin českých devadesátých let. Výstava kurátorů Víta Havránka a Sandry Baborovské propojuje retrospektivu prací Josefa Bolfa, Jána Mančušky, Jana Šerých a Tomáše Vaňka se (staro)novými site-specific instalacemi vytvořenými přímo pro výstavní prostory GHMP Zvon.
Skupina Bezhlavý jezdec vznikla v roce 1996 na Akademii výtvarných umění v Praze a byla symptomem doby euforie a nejistoty i výsledkem jedinečného setkání uměleckých individualit. Čtyři mladí studenti – Bolf, Mančuška, Šerých a Vaněk – vstupovali na výtvarnou scénu, která byla oproti té dnešní mnohem komornější. Zařadili se po bok čerstvě vzniklých skupin Pondělí, Koza Nostra, Jednotka, Luxsus nebo Podebal.
Členy skupiny spojoval hluboký zájem o neoavantgardní umění, klasickou literaturu, sci-fi i D.I.Y., což kontrastovalo s tehdejší všudypřítomnou reklamou a mainstreamovou popkulturou. Název odkazoval k jejich společné skepsi vůči vůdcovství a programovému sjednocení, což se nakonec ukázalo jako jejich hlavní DNA. Jednu „hlavu“ při každodenním rozhodování nahrazovalo vyjednávání a umělecká intuice. Název Bezhlavý jezdec odkazoval ke stejnojmennému sovětskému westernu ze sedmdesátých let i románu Duch Llana Estacada, kde se objevuje přízrak jezdce bez hlavy.
Dnes, téměř třicet let po vzniku skupiny, se jejich společný příběh díky GHMP vrací do centra pozornosti. Výstava však není nostalgickou vzpomínkou na devadesátá léta. Spíše otevírá otázku, proč právě toto období dodnes rozděluje českou společnost. Pro jedny představuje dobu nově nabyté svobody, otevřených možností a kulturního dobrodružství. Pro druhé symbol nekontrolované transformace, privatizací a ztracených iluzí. Výstava sleduje tento generační rozpor prostřednictvím umění, které vznikalo v době, kdy naše budoucnost ještě nebyla rozhodnutá.
„Devadesátá léta dnes vnímáme jako zvláštní mezidobí mezi dvěma světy. Na jedné straně doznívala zkušenost socialismu, na druhé ještě neexistoval digitální svět, který dnes považujeme za samozřejmost. Skupina Bezhlavý jezdec vznikala právě v tomto prostoru otevřených možností, improvizace a hledání nových forem spolupráce. Výstava proto není jen pohledem do historie českého umění, ale také úvahou o tom, co jsme za posledních třicet let získali, a co jsme naopak ztratili,“ říká kurátor výstavy Vít Havránek.
Expozice představí řadu rekonstruovaných, dlouhodobě nevystavených či málo známých prací ze závěru devadesátých let a počátku nového tisíciletí. Současně nabídne návštěvníkům možnost vstoupit do prostředí, které připomíná atmosféru poslední velké předinternetové generace. Výstavou prostupují motivy D.I.Y. kultury, fascinace televizí coby oknem do západního světa, psychedelie, komiksů, science fiction, experimentů se změněnými stavy vědomí i každodennosti porevolučních českých domácností.
GHMP Zvon se proměnila v labyrint vzpomínek a imaginace. Ve velké kapli vzniknou nové dystopické fresky Josefa Bolfa. Součástí výstavy bude také autenticky stylizovaný pokoj inspirovaný devadesátými lety – s dobovým nábytkem, televizí, videem, akváriem, knihami či funkčním walkmanem. Jde o odkaz na výstavu Ženy přicházejí a odcházejí, jenom my, spisovatelé sci-fi, zůstáváme z roku 2000 z ostravské Galerie 761, na které se Bezhlavý jezdec společně prezentoval.
„Šlo o citát z předmluvy ke sbírce povídek Zlatý muž od Philipa K. Dicka, kterou jsme tenkrát všichni četli a půjčovali si ji. Na požádání napsal předmluvu, v níž líčil svůj komplikovaný narkomanský život,” vzpomíná Josef Bolf. Právě literatura, komiksy nebo science fiction tehdy patřily k důležitým zdrojům inspirace skupiny. Když Bezhlavý jezdec připravoval výstavu v ostravské galerii, snažil se zároveň najít způsob, jak překročit formát klasické skupinové přehlídky. „Nechtěli jsme, aby si každý zabral svůj roh galerie a vystavil vlastní věci. Nakonec jsme vytvořili prostředí, které působilo jako prostor před výstavou nebo po ní, jako místo plné stop, zbytků a nejasných příběhů,“ doplňuje Tomáš Vaněk, pozdější rektor AVU. Návštěvníci v GHMP budou moci zpomalit, usednout a na chvíli se ponořit do světa před internetem a sociálními sítěmi.
Návštěvníci ve vnitrobloku galerie narazí na zaparkovanou Škodu 105. Z autorádia, do něhož bude vložena kazeta, bude znít rozhlasová hra Josefa Bolfa. Populární model vyráběný do roku 1990 zde bude fungovat jako monument každodennosti i připomínka poslední velké offline éry.
Výstavu doplňuje také obsáhlý katalog vydaný GHMP ve spolupráci s AVU. Kniha prostřednictvím archivních materiálů, fotografií, rozhovorů a dokumentace mapuje činnost skupiny v letech 1996–2004 a představuje jeden z nejucelenějších pohledů na tuto kapitolu českého současného umění.
Výstava: Bezhlavý jezdec / Bolf Mančuška Šerých Vaněk, Dům U Kamenného zvonu, GHMP, Kurátorský tým: Sandra Baborovská, Vít Havránek, do 11. října 2026
foto: GHMP, Jan Kolský
