André BRETON odpovídá André PARINAUDOV
I génius se může mýlit… V roce 1952 se André Parinaud v rozhovoru pro časopis Arts ptal Bretona na vztah vědy a umění… Je pozoruhodné, jak se tento „mág“ mýlil, respektive nemohl (a řekl bych, že ani nechtěl) dohlédnout dál, třeba hypoteticky až do naší přítomnosti. To jen dokazuje, domnívám se, že surrealismus nebyl počátkem nového, ale zakončením (završením) starého věku. Ale Bretonovy stručné charakteristiky jednotlivých malířů jsou úžasně trefné:
//André Parinaud: Svými obry a aspiracemi jsou umění a věda již staletí odděleny, ačkoliv předtím se po dlouhou dobu ztotožňovaly. Nedomníváte se však, že v polovině 20. století došlo k jistému sblížení vědy (psychoanalýza, sociologie). Pokládáte tyto vztahy za náhodné nebo soudíte, že historický vývoj zcela přirozeně vědcům a umělcům pomáhá nalézat pole pro spolupráci?
André Breton: Nevím, proč by vbrzku věda měly věda a umění přestat na sebe nevražit. Vzhledem k tomu, že civilizace se pustila směrem, který po Rousseaovi a Fourierovi pokládám za nikoliv nutný, nevím, jak by se mohly sbíhat ty dvě spletité cesty vědy a umění. Jestliže tu i onde člověk ubírající se cestou umění nikoliv snad potká, ale přes mříž zahlédne člověka ubírajícího se cestou vědy (opak je mnohem pochybnější), nijak neopravňuje domněnku, že poputují ruku v ruce ke společnému vědění. To by samozřejmě bylo uklidňující, ale není to ani v nejmenším pravděpodobné. Když říkám „věda“, mám samozřejmě na mysli především exaktní vědy a můj soud ztrácí na strohosti s postupným přesunem k vědám konjukturálním: tak třeba lékaři jsou často osvícenými milovníky umění…
//Přesto ale nelze popřít, že určité vztahy byly navázány.
Ano, je nepopiratelné, že odhalení psychoanalýzy nesmírně ovlivnila poezii a umění naší doby. Zvláště surrealismus nalezl v těchto objevech odrazový můstek. Nezapomínejme však, že u psychoanalýzy šlo o rodící se a zcela speciální vědu, mimochodem o nesmírně houževnatý výhonek, který vyrůstal z kmene… Toto učení, byť jakkoli v mnoha ohledech zcestné, nakonec nevyhnutelně odhalilo podzemní vrstvu, do níž zapouští své kořeny i umění, tím, že podporovalo určité průzkumy lidské duše… Bylo přece možné se domnívat, že umění a věda, jak jí chápal Freud, prožívají líbánky. Víte však, že z toho nic nebylo a že Freud byl první, kdo se tomuto dialogu vyhnul…
//To tedy je odpověď? Které vědy podle vás konkrétně ovlivnily malíře a básníky? Uvítal bych, kdybyste upřesnil, jestli jejich vztahy neovlivňuje nějaké zvláštní duševní uzpůsobení.
Obávám se, že to zarmoutí vědecké duchy, ale pokud se básníci a umělci, které jsem znal, alespoň trochu zajímali o vědu své doby, zřejmě k ní zaujímali postoj protestní a pro sebe i zcela vědomě zvolili cestu regrese. Zůstaňme u malířů… – pokusím se jedním slovem upřesnit jejich hlavní podněty:
Na Chirica působí jenom záhada. Sanží se rehabilitovat starověké věštecké umění.
Kandinskij, jak to dokládá jeho dílo O duchovnu v umění, se zpočátku odvolává výhradně na metafyziku.
Duchamp výběrově spekuluje o náhodě, zcela nezávisle na vědeckých teoriích týkajících se tohoto tématu.
//A Picabia?
Picabia? Jeho „mechanické období“ nikoho neoklame. Jeho záliba ve strojích ani v nejmenším nevylučuje sklon k sabotáži. Obdobně i Max Ernst, velmi obeznámený s vědeckým vývojem, nachází své blaho v nadčasové fantastice a mýtice. Arp se odvolává, leč čistě poeticky na embryogenii. U Tanguyho jsem vždycky měl dojem, že zkoumá „království Matek“ ve faustaovském smyslu. Magritte předem promyslel veškeré způsoby vzájemného pronikání, zpochybnil tradiční optiku… Zcela bokem vytvořila Toyen hon na přízraky. Lam čerpal svůj největší dynamismus z voodoo…
//Tento výčet je samozřejmě jednoznačný. Co z něj vyvozujete?
Především to, že vědecké teorie nijak ničivě nepostihují malířství, zvláště surrealistické… Dosvědčuji, že umělci se do jednoho, nebo téměř do jednoho, vůbec nezajímali o kvantovou teorii a o Heisenbergovu mechaniku…
//Jaké oblasti by podle vás věda měla probádat?
Jediné vědy, jejichž objevy mohou být pro umělce cenné, jsou vědy psychologické. Znovu opakuji: od samého počátku neměla psychoanalýza pro surrealistické malíře a básníky žádná tajemství, takže při mnoha příležitostech si vědomě pohrávali! Se sexuální symbolikou, která k psychoanalýze patří… Okruh zájmu, který by básníci a umělci měli věnovat psychologickým vědám, by se mohl uzavřít tím, co se v metapsychologii týká především kryptestézie a mediumní činnosti. Pouze v těchto různých směrech může umění očekávat od vědy nové objevy, které by je mohly v budoucnosti ovlivnit.
(redakčně kráceno)
Diskuze k tomuto článku