Van Goghův dopis majitelům Café de la Gare v Arles bude na prodej. Odhaduje se, že tento jediný list papíru, o něco menší než A4, přinese 200 000 až 250 000 EUR v Aguttes – aukčním domě na okraji Paříže. V psaní se malíř filozoficky zamýšlí nad svou duševní nemoci poté, co si zmrzačil ucho.

Van Goghovy dopisy patří dlouhodobě mezi ty nejcennější. Prodej v Aguttes 5. dubna zahrnuje také dopisy odhadované na 1 000 EUR (nebo i méně) od dalších umělců, kterými jsou: Degas, Manet, Matisse, Monet, Renoir, Rodin, Signac, Sisley a Toulouse-Lautrec. Dopis italského renesančního umělce a průkopníka historika umění Giorgia Vasariho z roku 1563 uvádí horní odhad 15 000 EUR. Ačkoli van Gogh nemohl úspěšně prodávat své umění, jeho korespondence je nyní senzací.

Café de la Gare, které provozoval pár Ginouxů, bylo, jak jeho název napovídá, jen pár minut od vlakového nádraží. Jak Vincent vysvětlil svému bratrovi Theovi: „Je to to, čemu říkají ‚noční kavárna‘ (jsou tu docela běžní), která zůstává otevřená celou noc. Tímto způsobem mohou „noční lovci“ najít útočiště, když nemají cenu ubytování, nebo pokud jsou příliš opilí na to, aby byli přijati. „

Vincent si pronajal pokoj nad kavárnou na dobu od května do září 1888, než začal spát ve Žlutém domě. Těsně předtím, než se vystěhoval z kavárny, namaloval bar, kde stál přátelský majitel u kulečníkového stolu.

Když Paul Gauguin přijel následující měsíc do Arles, aby zůstal s van Goghem ve Žlutém domě, vytvořil si vlastní verzi podobné scény – tentokrát s Marií sedící u absintu a s vědoucím pohledem. Za ní je kulečníkový stůl, kavárenská kočka a půl tuctu opilých zákazníků.

Dopis, který půjde nyní do dražby, byl zaslán Marii a Josephu Ginouxovým z azylu v Saint-Rémy-de-Provence, kam se Vincent přestěhoval v květnu 1889. Má datum 20. ledna 1890, dva dny poté, co krátce navštívil Arles, aby se setkal se svými starými přáteli.

Ve svém dopise Vincent sympatizoval s Marií a pak psal o svých vlastních zdravotních problémech, kterým čelil od díky zmrzačenému uchu z loňského roku – těsně před Vánocemi 1888. Tento pověstný a strašlivý incident se odehrál ve Žlutém domě, jen pár kroků od kavárny.

Pět měsíců po zmrzačení se Van Gogh přestěhoval do azylu, neboť zjistil, jak je v jeho stavu obtížné žít nezávisle. Koncem prosince 1889, když byl v blázinci, utrpěl další útok, tentokrát bez vážnějších následků…

Ve svém dopise, napsaném tři týdny po zotavení z tohoto pozdějšího útoku, Van Gogh učinil překvapivý postřeh: „Nepříjemnosti, které člověk zažívá v běžném životě, nám dělají přinejmenším tolik dobrého jako špatného“.

V dopise ale také pokračoval v narážkách na sebevražedné: „Velmi často jsem si říkal, že bych byl raději, kdyby už nic nebylo a byl by konec. Nejsme však pány naší existence a musíme se naučit žít dál, i když trpíme. Ach, v tomto ohledu se cítím tak zbaběle.“

Van Gogh zakončil svůj dopis ujištěním adresovanému manželům Ginouxovým o svém přátelství – a poděkoval jim za krabici oliv, kterou mu poslali do ústavu. (Vincent miloval olivy a jeho švagrová Jo Bongerová vzpomínala, že při návštěvě Paříže vždy spěchal „koupit si olivy, které jedl každý den“).

Měsíc po odeslání dopisu Van Gogh namaloval minimálně pět verzí L’Arlesienne (Arlesanky), portrét Marie vytvořený podle Gauguinovy kresby (kterou Gauguin použil pro svůj obraz Noční kavárny). To představovalo Vincentovu poctu jeho přítelkyni Marii).

Zbývající život van Gogha by byl krátký a tragický. Některé myšlenky vyjádřené v jeho dopise manželům Ginouxovým jej nakonec přece jen přemohly: 27. července 1890 se zoufalý malíř střelil do břicha a zemřel o dva dny později.

A co se stalo v minulosti s dopisem, který se nyní dostává do dražby? Po Mariině smrti v roce 1911 ho zdědil jeden z jejích synovců. V roce 1922 navštívil van Goghův raný životopisec Gustave Coquiot synovce na farmě mimo Arles, kde mu ukázal několik umělcových dopisů, které zde „byly ukryty 32 let svých špinavých obálkách“.

V roce 1995 byl dopis z 20. ledna 1890 vydražen v Paříži a předán americkému sběrateli. Ten byl dále nabízen jeho jménem v roce 2012 v losangeleským aukčním Profiles in History a prodán za neuvěřitelných 290 000 dolarů. Kupujícím byla společnost rukopisů Aristophil, vedená Gérardem Lhéritierem. Aristophil byl v roce 2015 prohlášen za bankrotující sunjekt a jeho obrovská sbírka byla v posledních několika letech postupně vydražena. Nyní je tedy na řadě van Goghův dopis.

A jaký byl osud oné „špinavé obálky“, kterou Van Gogh adresoval panu Ginouxovi? Když byl dopis v roce 2012 vydražen, obálka byla k němu přiložena, pak se bohužel ztratila, respektive je nezvěstná.

-red-