O retrospektivní výstavu v amsterdamském Stedelijk Museu je nebývalý zájem… Když roku 2023 předčasně zemřel nedlouho po transplantaci plic ve věku 64 let, veřejnost čekala na přehlídku jeho tvorby, které se dočkala až nyní. Erwin Olaf vystudoval v Utrechtu žurnalistiku, ale proslavil se jako fotograf. Věnoval se reklamním kampaním velkých značek (Levi´s, Microsoft, Nokia) a vlastní volné tvorbě, která je mnohdy považována za kontroverzní či provokativní. Tématem mu byly portréty, inscenované akty, občas i krajiny v klasických i originálních technikách. Nyní je návštěvníkům nabízena jeho bohatá tvorba obsahující slavné snímky i méně známé série, ale i další dokumenty či záznamy.
Stedelijk Museum uvádí: Jedná se o první muzeální retrospektivu od jeho neočekávané smrti před dvěma lety pod názvem Erwin Olaf – Svoboda. Výstava vzdává hold všestrannému a mnohostrannému umělci, jakým byl, a osvětluje celý jeho tvůrčí proces. Kromě ikonických děl a sérií zahrnuje i méně známá díla, včetně videí a soch, jeho komerční fotografie a materiály z osobního archivu. Výstava vrcholí jeho posledním dílem – nedokončeným videem.
Výstava tedy mapuje rozsáhlou tvorbu Erwina Olafa, počínaje jeho novinářskými, upřímnými černobílými reportážemi z počátku 80. let 20. století. Zaměřené jsou i na témata jako demonstrace za práva gayů, kdy práce zdůrazňují autorovu angažovanost v sociálních otázkách.
Olafova láska k světlu a kompozici je patrná; jeho snaha o větší kontrolu nad kompozicí ho přiměla k další fázi – k aranžované studiové fotografii. Výstava zahrnuje ikonické i méně známé příklady ze sérií: Dámské klobouky (1985–2022), Šachové figury (1987–88), Královská krev (2000), Žal (2007), Oběti módy (2000), Berlín (2012) a Hluboko v kůži (2015), stejně jako zakázkové práce, například SM v Holandsku (1989) a fotografie pro Holandský národní baletní soubor.
Jeho série se vždy soustřeďují na podporu rozmanitosti a svobody být sám sebou. Téma „party“ například vyjadřuje odpor proti netoleranci. Nalezneme zde i temnější stránku zábavy – v Paradise (2001) jsou muži často „hroziví“ a stejně jako záběry žen. Během 80. let Olaf také vytvořil několik ikonických kampaní pro Aidsfonds a COC, první světovou LGBTQ+ organizaci.
Závěrečná část výstavy spojuje Olafovy bohaté zkušenosti, dosažené mistrovství a jasnou vizi. Přestože jsou tyto nedávné série kompozičně a technicky dokonalé, stále se věnují aktuálním společenským tématům, například našemu vztahu k přírodě – například v Im Wald (2020) a izolaci či marnosti člověka v April Fool (vytvořeno během pandemie v roce 2020). (Je to poprvé, co byla některá z těchto sérií vystavena v prostorách muzea). V Palm Springs (2018) zkoumal fotograf úpadek „amerického snu“ a v Šanghaji (2017) zas osvětlil roli žen v různých kulturách. Poprvé je vystavena série Múzy (2023), která se zabývá pomíjivostí lidského života a přijetím naší vlastní smrtelnosti.
KONEČNÉ, NEDOKONČENÉ DÍLO: Vázy s květinami se v díle Erwina Olafa objevují s pozoruhodnou pravidelností. K tomuto tématu se obracel při fotografických sezeních, aby si pročistil mysl a pomohl se znovu soustředit. V dějinách umění je váza květin, zachycující různé fáze života od květu po rozpad, známým symbolem pomíjivosti života. V posledním roce svého života vytvořil Erwin Olaf sérii pro svou matku, založenou na tomto tématu. Krátce po transplantaci plic začal pracovat na pokračování věnující se vlastnímu osudu; tento proces byl však předčasně ukončen jeho neočekávanou smrtí. Výstava se uzavírá tímto nedokončeným video dílem, posmrtně nazvaným Za život.
KNIHA: Výstava je doprovázena rozsáhlou publikací, která umělce umisťuje do uměleckohistorického a sociálního kontextu. S příspěvky Rein Wolfse, Paco Barragána, Charlotte Cotton, Jonathana Turnera, Francise Hodgsona, Tahrima Ramdjana, Gemmy Rolls-Bentley, Taca Dibbitse v rozhovoru s Hansem van Manenem a rozhovor mezi Larsem Beenem, Shirley den Hartog a Charlem Landvreugdem. Ve spolupráci s Hannibal Books vychází v holandské a anglické edici.
Výstava: Erwin Olaf – Freedom, Stedelijk Museum Amsterdam, do 1. března 2026
– rw –
foto: autor a Stedelijk Museum Amsterdam
Diskuze k tomuto článku