Hned na dvou místech probíhají velké retrospektivy klasika moderního umění Jaspera Johnse (91). Nabízejí více jak 500 děl tohoto „nevlivnějšího amerického umělce 20. století.“ Tématem přehlídky rozdělené do dvou měst (Filadelfie a New Yorku) je zrcadlení či zdvojování. Pod názvem „Jasper Johns: Mind / Mirror“ jsou k vidění jeho ikonická i méně známá díla zpravidla (a někdy nepřesně) řazená do pop artu. Tyto obrazy, kresby, tisky a sochařské objekty se dodnes těší pozornosti diváků i sběratelů.

Filadelfie (Museum of modern art) nabízí především témata s motivy pověstných číslic, New York (Whitney Museum) se zaměřuje na slavné vlajky a mapy. Dnes uznávaný umělec dospěl ke své typické estetice v prostředí konceptuálních a experimentálních autorů v centru Manhattanu – k nim patřili především John Cage, Marce Cunninghama a Roberta Rauschenberga, který byl na nějaký čas i Jaspersovým životním partnerem. Již u příležitosti Johnsovy první výstavy v roce 1958, kdy dohasínala svěží působivost (i atraktivní komerčnost) abstraktních expresionistů psali recenzenti o „skutečně nových útocích objevně oživujících oči i mysl.“

Tématické rozdělení na dvě místa však není tak striktní. Ve Filadelfii uslyšíme v úvodu expozice Cageův hlas čtoucí Johnsovy proklamativní texty – a právě také ikonické Vlajky (1954 – 55), které patří k nejznámějším umělcovým dílům – a jsou spolehlivým tahákem. Jedné se vlastně o staré motivy s novým nábojem i dopadem, relativizací zavedené vizuality. Nápad malovat něco, co naše mysl již zná, přišel prý k malíři ve snu. Vlajka je předmět i objekt, na první pohled jednoduchý, z bližšího zkoumání je však zjevné, jak je sestaven z drobné koláže z novinových papírů pod hutným nánosem voskové vrstvy.

Během posledních sedmi desetiletí vymyslel autor soubor motivů, které se stále opakují, avšak jsou zpracovaný rozdílnými způsoby. Jeho díla se zpravidla pohybují na hranici mezi malířstvím a sochařstvím, vznikají tak rovněž populární rozměrné asambláže, podobně jako u Roberta Rauschenberga.

K netradičním Johnsovým projevům patří také malované bronzové objekty, na kterých pracoval v dublovaných (a lépe prodejných) sériích od počátku šedesátých let. Stalo se tak na popud slavného galeristy Leo Castelliho. K známým projevům patří například i reliéfně zpracované Dvě plechovky (1961) či Plnící pero (1962), sádrový odlitek, který byl původně dárkem synovi jednoho z umělcových sběratelů. Svým konceptem těmito pracemi odkazuje na ready mady Marcela Duchampa, který se zpracováním „hotových předmětů“ zabýval již předtím a uvedl je na uměleckou scénu. Stal se oblíbencem nastupující generace. Na počátku své kariéry se Johns s Rauschenbergem vydali právě do Filadelfie, aby mohli shlédnout a obdivovat provokativní a revoluční Duchampovo dílo.

Jak a kudy se ubírala umělcova kariéra?

Johns se stal klasikem americké malby již za svého života. V roce 1980 získalo jeho obraz Tři vlajky z roku 1958 Whitney Museum v New Yorku za jeden milión dolarů do té doby za nejvyšší částku, za niž byl prodán obraz žijícího amerického umělce. V 80. letech dosahovaly ceny Johnsových obrazů dalších rekordních částek. V roce 1988 se obraz Chybný start v aukční síni Sotheby´s vydražil za nejvyšší částku, jaká byla zaplacena za dílo žijícího malíře vůbec. Johns žije střídavě na ostrově sv. Martina a v Sharonu ve státu Conecitut, kde se usadil v roce 1996.

Takřka všechna díla vzniklá do roku 1954. Johns zničil. Prvními obrazy, kterými vstoupil do povědomí Newyorské výtvarné scény, byly variace na americkou vlajku z poloviny 50. let. Johns ji úmyslně nereprodukoval přesně. Nastoloval tak otázku, kde je hranice mezi reálně existujícím předmětem, který je zobrazovaný, a jeho obrazem. Zejména v 50. letech vytvářel Johns série variací jednoho a téhož motivu: terče, mapy, číslice, písmena, mapy. Do obrazů připevňuje hmotné předměty – plechovky, krabičky, baterky a další. Velmi často při tvorbě obrazů používá enkaustiku směs barviv a zahřátého vosku. Náměty čerpá umělec takřka výhradně v oblasti běžných věcí a předmětů, důvěrně známých, které se na jeho obrazech dostávají do překvapivých souvislostí.

Základní tematickou chronologii Johnsova díla v 50. letech lze vymezit následovně: 1954 začal pracovat na Vlajce. O rok později vznikají první obrazy terčů. Od roku 1956 se zabýval alfabetickou malbou (obraz Šedá abeceda). Příští rok vznikají obrazy s číselnými sekvencemi (Bílá čísla). Na konci 50. a na začátku 60. let vznikají Johnsovy první kovové plastiky. Zároveň se začal zabývat různými grafickými technikami. Roku 1967 vytvořil obraz Světla Harlemu, ve kterém poprvé použil motivu dlažebních kostek. V roce 1972 namaloval obraz Beze jména s motivem šrafování. Různé variace na toto téma vytvářel až do roku 1982. I pozdějších letech přicházel s inovativními postupy a charakteristickými „pop artovými“ motivy.

„Jasper Johns: Mind / Mirror“ běží do 13. února,

-red-

foto: archiv