Tajná učení, magie nebo spiritismus si veřejně říkají o pozornost. Do našich kin vstoupil pozoruhodný film Arvéd (natočený volně podle knihy Jana Poláčka Malostranský ďábel), na pultech se objevila kniha Okultní umění. A v Benátkách je letošním tématem tvorba Leonory Carrington, která je rovněž zastoupena na zdejší výstavě s názvem Surrealismus a magie / okouzlená modernita. Zde se představují v jistém (jiném) světle díla Maxe Ernsta, Giorgia de Chirica a mnoha dalších klasiků 20. století. Připomeňme si tedy spiritismus či okultismus v našich zemích, jejich skryté dávné aktivity dotýkající se nakonec třeba i pomníků Mistra Jana Husa od Ladislava Šalouna.
Moderní člověk (i umění) se potýká od 19. století dodnes s „krizí metafyziky“ – s relativizací či dokonce pádem tradičních hodnot, o které se mohl dříve opírat. Křesťanské desatero či obecný morální kodex se ocitly v prostředí „smrti Boha“ a „mimo dobro a zlo“ (Nietzsche). Napáchaný katolický, respektive mocnářský útlak vůči jinověrcům byl legálním ještě v naší novodobé historii. I po tichém vydání Tolerančního patentu (1781) bylo pragmatickým Josefem II. nařizováno, aby „dostal deset ran holí každý, kdo by o sobě tvrdil, že je příslušníkem jiného než tolerovaného vyznání“; a bit měl být opakovaně, dokud se „nepřihlásí k některé z povolených církví.“ Obyvatelé tradičně nekatolické České země měli blíže k méně dogmatickým naukám a museli vnucovaným jinakostem dlouhodobě čelit. (Ještě za předešlé vlády Marie Terezie měl být „mečem na hrdle ztrestán… kdo by rozšiřoval knihy kacířské.“)
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku