Svět si v těchto dnech připomíná 50 let bez Pabla Picassa… Pořádají se výstavy, draží obrazy, diskutuje se umělcovo „koloniální“ dílo či osoba někdy označovaná jako příkladný misogyn („Picasso byl mnohými charakterizován jako misogyn, tyran, který staví “své” ženy na piedestal, jen aby je z něj srazil, muž, který se bojí, stejně jako nemůže nasytit, ženského těla a jenž byl sobecký, náročný, narcistický manžel, milenec…“ uvádí se běžně a poněkud tendenčně v různých médiích). Ale uvolněný Dario Gambarin vzdal hold Španělově velikosti netradičním a náležitě rozměrným dílem. Sedl na traktor a vytvořil největší podobiznu génia, jaká kdy byla udělána. Předlohou mu byl snad nejznámější Picassův autoportrét, který vlastní Národní galerie Praha.
Italský „landartový umělec“ z Verony uskutečňuje své obrazy či spíše obrazce na svém venkovském pozemku o rozloze 27 000 metrů čtverečních. Na něm brázdí pomocí pluhu a traktoru své vysněné kompozice, zpravidla pocty osobností, kterých si zvláště považuje. A tak má za sebou portréty Beethovena či papeže, nyní zvládl i Picassa. Pozoruhodné je, že si předem nerozvrhuje v reálu plánovanou kompozici a spoléhá se na svůj talent a prostorovou představivost. Na začátku si pořídí jen malý náčrt na papíře a rozjede se do díla: “Naskočím na traktor, začnu se pohybovat v kruzích po poli, představuji si hotový kus, jako bych se díval shora – což je jediný způsob, jak můžete vidět mou práci – a když se cítím připraven, začnu orat.”
Dnes již známý jako „muž, který maluje s traktorem“ je bývalý právník, psychoterapeut a malíř, Nyní je považován s trochou nadsázky za pokračovatele landartu, který vznikl ve Spojených státech koncem 60. let 20. století. Jeho dosud nejznámějším dílem se stal land art coby oslava génia Ludwiga van Beethovena u příležitosti 250. výročí jeho narození. Ani zde si italský nadšenec nepomáhal GPS nebo laserovými systémy tak jako jeho mnozí současníci. Pole je mu plátnem a pluh štětcem, jak rád pobaveně zdůrazňuje… “Celý nápad přišel v Německu na fotografické výstavě land artu. Umělci zde používali nejrůznější technické pomůcky, aby nakreslili čáry na zemi, na které zasévali různé rostliny a květiny. Pak čekali měsíce, aby byli svědky rozkvětu a viděli výsledek své práce. Tato forma vyjádření mě hodně zasáhla, ale postrádal jsem bezprostřednost a přirozenou kreativitu.“
A tak se Gambarin odebral na svůj venkovský pozemek, půjčil si traktor a začal pluhem převádět do velkých formátů svá dosavadní malířská díla. Beethovena, papeže, Obamu či Picassa vytvoří za 3 – 5 hodin a to v jednom zátahu, neboť „bez záchytných bodů vyžaduje provedení velkou koncentraci.“ A k tomu dodává, že náročnost výkonu během těchto hodin je tak vysoká, že vždy zhubne o několik kilogramů.
Zatímco sedí na svém traktoru, nemá Gambarin nikdy přehled o probíhající práci.
Konečný úspěch celého „představení“ je spatřován v jeho schopnostech, a zvláště pak imaginaci a orientaci. A chyby nejsou povoleny: špatná čára (tedy brázda) špatně umístěná jen o pár metrů nenapravitelně zkazí celý výkon.
Až když je práce s pluhem dokončena a fotograf na palubě malého letadla pořídí celkové snímky, je možné posoudit, zda je výsledek dokonalý. Nyní tedy úspěšně vznikla pocta Pablu Picassovi v podobě jeho obřího autoportrétu z roku 1907. Šťastný landartista novinářům sdělil pocty z procesu tvorby: “Jsem jako slepý malíř, když jsem na traktoru…nic nevidím. Mám ale skvělý smysl pro prostor a jeho proporce. Obraz si představuji a koriguji v hlavě. Portrét si předtím několikrát nakreslím na stole, pak nasednu na traktor a jdu ho provést v zemi. Musím si zvolit jediný možný čas, tedy před zasazením nových semen, pak vzniká sójové nebo kukuřičné strniště, a práce rychle mizí… Chtěl jsem věnovat tento kolosální portrét Picassovi, protože je jedním z těch mistrů, od kterých se člověk nikdy nepřestane učit,” zdůraznil Dario Gambarin ve svém prohlášení.
Picasso se narodil v roce 1881 a jeho talent se projevil již v mladém věku. Svůj první autoportrét vytvořil ve věku 15 let, když studoval umění v Barceloně. Později vytvořil ještě celou řadu svých autoportrétů, kterými se soustavně zabýval až do své smrti, která jej zastihla 8. dubna 1973 ve francouzském Mougins.
-red-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku