Vždy to byl malíř nejméně známý ze známých surrealistů; zní to možná paradoxně, ale rozpornost provázela tohoto Belgičana po celý tvůrčí život. Býval součástí surrealistických výstav, ale od tohoto meziválečného hnutí si udržoval odstup. Kupodivu nebyl dogmatickým vůdcem André Bretonem pro své postoje zavrhován, ale z nějakého důvodu se naopak stal jeho chráněncem ba oblíbencem: „Delvaux proměnil celý vesmír v jediné království, kde jedna žena, vždy ta samá žena, kraluje nad rozlehlými předměstími srdce.“
Paul Delvaux (1897 – 1994) miloval nádraží, řeckou mytologii, ale od roku 1926 – kdy se vypravil do Paříže – obrazy Giorgia de Chirica – „básníka prázdnoty, který pro mě představoval mimořádný objev, výchozí bod.“ A dalším formativním zjevením byla pro hledajícího malíře návštěva bruselského veletrhu Foire du Midi roku 1930. Konkrétně šlo o Spitznerovo muzeum a jeho kabinet kuriozit, kde spatřil zvláštní desku, na které ležela figurína nahé ženy; ta mechanicky „dýchala“ a byla v příkrém kontrastu s okolním děním městského ruchu. Postava z vosku ležela „jako živá“ na pohovce a společnost jí dělali dva kostlivci…
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku