Včera se konečně rozhodlo! Statek, kde žil a pracoval Bohuslav Reynek měl v poslední době namále. Hrozilo, že kulturní veřejnost nebude mít již možnost navštívit pověstné kouzelné místo na Vysočině. Nechybělo mnoho a “zámeček” byl prodán soukromému zájemci. Potomci básníka a grafika již nebyli schopni udržovat starou usedlost a nabídli ji přes realitní kancelář k prodeji. Veřejný nesouhlas s touto situací sílil, apelovalo se na stát, aby se do věci vložil. Možná i díky petici umělců se nyní vše nakonec obrátilo k lepšímu. Petrkov je zachráněn…
„Petrkov je vzácná památka, která patří neodmyslitelně ke kulturnímu dědictví Vysočiny. Vložené prostředky se časem vrátí zpět i s úroky jako vyšší společenská hodnota,“ psali v květnu tohoto roku umělci – iniciátoři v čele s Ljubou Václavovou v textu výzvy „Zachraňte Petrkov“.
Nyní je jasno: stát odkoupí usedlost za 18 milionů korun, která přejde pod správu Památníku národního písemnictví. Mělo by zde být zřízeno kulturní centrum otevřené veřejnosti. Vnučka Bohuslava Reynka Veronika Reynková řekla, že s prodejem za tuto cenu souhlasí. „Jsem moc ráda, že to takhle dopadlo. Vlastně to byl můj původní záměr. Když už to musím prodat, tak aby ten celý objekt zůstal otevřený lidem,“ řekla.
Bohuslav Reynek dnes patří k uznávaným umělcům českého umění 20. století. V roce 2014 byla uspořádána jeho velká retrospektiva ve Valdštejnské jízdárně v Praze, která byla provázena masivní propagací včetně poněkud nemístných billboardů či půlstránkových inzerátů v novinách. Propadl by se skromný Reynek hanbou nebo by pochopil, že čas nakonec nelze zastavit?
Ani když byl Reynek v polovině 60. let „objeven“ a vystavován, nezašel jedinkrát na svou vernisáž. Raději zůstával se svými blízkými lidmi, zvířaty, na „zámečku“ a v krajině, kde se cítil nejlépe. Tento grafik, básník a překladatel byl plachý samotář. Lidí se ale nestranil. Nevyhledával je, avšak dveře jeho statku na Českomoravské vysočině byly návštěvám otevřeny. Zde prožil podstatnou část svého života. A sem ve své představivosti zařadil mnoho svých biblických krajin, které zpodoboval grafickou technikou suché jehly. Jezdili za ním přátelé zejména z prostředí undergroundu – manželé Jirousovi nebo Dana Němcová, která na magické místo zvláštního bezčasí vzpomíná: „Na věžních hodinách petrkovského statku se pro mě tehdy zastavil čas s velkou ručičkou namířenou na věčnost.“
Jaký je příběh Petrkova a Bohuslava Reynka?
Na Vysočině, poblíž Havlíčkova Brodu, se nachází malá vesnička zvaná Petrkov. Zde se roku 1892 narodil Bohuslav Reynek jako jediný syn statkáře. Tento „outsider“ a samouk je autorem působivé básnické, překladatelské a grafické tvorby. Jeho osudy byly plné zákrut a zvratů, přesto si držel po celý život obdivuhodně pevnou a bytostnou kontinuitu. Roku 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval zejména na edici Dobré dílo. Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku knihy Ta vie est la… básnířku Suzanne Renaudo, kterou si o tři roky později vzal za ženu. Žili střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se natrvalo vrátili, aby se Reynek ujal správy rodného statku. Ten byl však po komunistickém puči v roce 1948 zestátněn. Básník zde živořil ponižován ve vyhrazených místnostech a živil se jako zemědělský dělník. Jednou jej navštívil Jan Zrzavý a byl zaskočen odrbaným stavením a páchnoucí močůvkou na dvoře. Zapsal si pak: „Jaký to ubohý a hloupý život, myslí si asi většina dnešních pokrokových lidí. Nemá tušení, že pan Reynek by s nimi neměnil a že je velmi šťasten. Protože žije v Království božím, zná jeho tajemství niterného života věčného, zná jeho moudrost a spravedlnost.“
Až v šedesátých letech se Reynek dočkal pozornosti a stýkal se s mladými umělci Jiřím Kolářem, Ivanem Divišem či Ivanem. M. Jirousem. V roce 1964, kdy ovdověl, směl po třiceti pěti letech vystavovat. Normalizace však učinila opět přítrž. Reynek poprvé vyzkoušel svou oblíbenou techniku suché jehly na počátku třicátých let. V období 1933 – 71 vytvořil převážně v Petrkově více než 600 grafických listů. Reynek, stejně jako podobný svérázný venkovský solitér Josef Váchal, neopustil nikdy figurální či předmětný slovník. Motivy hledal v biblických příbězích a ve svém kraji. V šerosvitném poetickém hávu zpodoboval okolní krajinu, drobné zvířectvo a chvíle na dvoře před stavením. Vznikaly záběry, kde mělo stejný význam Ukřižování jako „boží“ existence kozy, kočky či krocana. Tak jako sv. František z Assisy vnímal i v nejprostších motivech přítomnost posvátna. Reynkovo katolictví mu dodávalo sílu a vnitřní prozáření. Krajina je zde dosud podmanivá a prosycená jeho odkazem. V Petrkově zemřel roku 1971.
Východ měsíce
Luna, lehká jako dech,
rozvila se na sadech
jako plachá modlitba.
Prozařuje ve snětích
jako na pahorku sníh,
jako plachá modlitba.
Kniha divů na klíně
říjnového soumraku
bez ptáků, bez oblaků,
kniha divů na klíně
Matky, jejíž roucho v sny
vlá jako lán ovesný,
luna z navečerních par
vystupuje v den, jenž stár
zahřívá ji na klíně,
nežli z vlahé vláhy par
tajemně a potají
neklidně se vyprostí.
Děsivá pouť čeká ji
nocí, až v ní zarže žár
temně zlaté zralosti.
(ze sbírky Setba samot)
Bohuslav Reynek (1892 – 1971) byl básník, překladatel a grafik. Narodil se v Petrkově na Vysočině, místo se pro něj stalo celoživotní inspirací. Byl samoukem. V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval dlouhá léta. V občasném kontaktu byl také s Josefem Čapkem, Rudolfem Kremličkou, Janem Zrzavým, Václavem Špálou a dalšími členy skupiny Tvrdošíjní. Střídavě žil ve Francii a v Petrkově, kam se vrátil po otcově smrti. Jeho dílo je zpočátku expresionistické, později básnivě melancholické, křesťansky spiritualistické. Tematicky je zaměřeno na biblické výjevy a intimní záznamy kolem rodného domu.
-rw-
foto: Dagmar Hochová, Suzanne Renaudová, Chodovská tvrz a archiv
Diskuze k tomuto článku