Světec dnes považovaný za „prvního Evropana“ zemřel 3. října 1226 – tedy připomínáme si významné výročí. Je to 800 let… od trvalého odkazu „poetického proroka míru, lásky a respektu k stvoření“ – patrona Itálie – ale i jednoho z „nejevropštějších světců“ a také „symbolu toho, co máme na Evropě rádi.“ Navíc je považován za „duchovního otce evropského umění“ směřujícího přes Giottovo nové a individualizované zobrazování lidských příběhů až k budoucí renesanci. Sv. Františka z Assisi, ale i Tomáše Akvinského si zde připomeňme vybranými citacemi z monografií od skvělého G. K. Chestertona (1874 – 1936).

Autor těchto útlých ale pozoruhodných knížek byl, jak známo, velkým duchem 20. století – slavný nejen svým detektivem/otcem Brownem, ale i jako humorista, myslitel, mystik či ekonomický disident. Dodnes se k němu hlásí anarchisté i konzervativci, katolíci i postmodernisté, pragmatici a idealisté – a to všichni právem. A právem zoufalá pověst katolicismu pokud se vůbec lepší, tak s velkým přispěním Chestertonova díla. A to zvláště díky knihám právě o sv. Františku z Assisi (1182 – 1226) a sv. Tomáši Akvinském (1225 – 1274). Tedy zde přinášíme pár myšlenech:

//Je dějinným paradoxem, že každá generace bývá obrácena světcem, který se od ni nejvíce odlišuje… Každá generace tak hledá instinktivně svého „světce“; a oni nejsou tím, co lidé chtějí, nýbrž spíše tím, co lidé potřebují… Světec je lékem, poněvadž je protijedem.

//Svět instinktivně ví, co potřebuje.

// Sv. František a sv. Tomáš: jeden z nich „to“ konal ve světě ducha a druhý ve světě světskosti. Bylo to však totéž středověké hnutí, stále ještě málo pochopené. V konstruktivním smyslu bylo důležitější než Reformace. Oba se stali předchůdci moderního myšlení rozvíjejícího se z nitra.

//S. Tomáš usmířil náboženství s rozumem, který je přiblížil experimentálním vědám… Nesmířil Krista s Aristotelem, ale Aristotela s Kristem… Stal se jedním z velkých osvoboditelů lidského intelektu.

//Člověk, který se odváží obrátit se přímo k lidu, si nadělá vždycky mnoho nepřátel – mezi nimiž je lid na prvním místě.

//Revoluce se mění v instituce; vzpoury, jež mladí starých společností, sami svým časem také stárnou a minulost, jež byla plna nových věcí, rozkolů, novot, vzpour, jeví se nám jako souvislá tkáň tradice.

//Františkán kladl zážitek na konec a dominikán na počátek.

//Pokud kdy nastala v dějinách filozofie neblahá trhlina, nebylo to před svatým Tomášem nebo na začátku středověkých dějin; bylo to po svatém Tomáši a na začátku moderních dějin.

//Čím více oceňujeme vznešený obrat a odřeknutí Buddhovo, tím jasněji vidíme, že intelektuálně to byl negativ a téměř opak spásy světa skrze Krista.

//Když se vtělení stalo ústřední myšlenkou naší civilizace, musil nevyhnutelně nastat návrat k materialismu ve smyslu vážného oceňování hmoty a tělesného ustrojení. Když Kristus vstal z mrtvých, musil být nevyhnutelně vzkříšen i Aristoteles.

//Světec už dávno netouží po vyniknutí; je to jediný typ člověka, který netrpí povýšeností.

//Mnohé z toho musí zůstat nevysvětleno jakožto část tajemství milosti, ale patrně je něco pravdy na psychologickém pojmu sublimace, tj. povznesení nižší energie k vyšším cílům – takže žádost se téměř vytrácela ve výhni jeho intelektuální energie.

//Od 16. století, kdy vznikl moderní svět, neodpovídá žádný filozofický systém obecnému smyslu pro skutečnost – tomu, co by obyčejní lidé, ponecháni sami sobě, nazvali zdravým rozumem.

//Pravím v lidové mluvě, neboť nikde není Akvinský tak subtilní, jako když dokazuje, že bytí není přesně totéž jako pravda; vidět pravdu musí znamenat uznání bytí nějakým duchem schopným je uznat.

//Věci se mění v každé chvíli, poněvadž jsou neúplné, ale jejich skutečnost může být vyložena jen jako náležející k něčemu, co je úplné.

//Plný význam sv. Františka tkví v tom, že byl určitě asketický a že určitě nebyl škarohlíd… A právě pozitivní a vášnivá stránka jeho osobnosti je výzvou moderní povaze v celém problému honby za požitkem.

//Středověký svět měl velký náskok před moderním světem ve svém smyslu pro věci, které se týkají všech lidí stejně: pro smrt, veřejné uznání rozumu, společenské svědomí, jež spojuje lidská společnost.

//Sv. František nebyl milovníkem přírody. Chápáno správně milovník přírody je přesně tím, čím on nebyl. Pro něj nebylo nikdy nic v pozadí… viděl vše dramaticky odlišené od svého prostředí, nikoliv všechno jako jeden kus, jako obraz, nýbrž jako akci ve hře. Chtěl vidět strom a ne les. Byl mystikem denního světla a tmy; nebyl mystikem šera…. Můžeme mu porozumět pouze jako básníkovi.

//Sv. František je Božím zrcadlem, stejně jako je Měsíc zrcadlem Slunce. Měsíc je mnohem menší než Slunce, je nám však také mnohem blíže; a protože méně září, je viditelnější.

Radan Wagner

ilustrační toto: autor

(pramen: G. K. Chesterton – Sv. Tomáš Akvinský, Alverna 1993 / Karmelitánské nakladatelství 2026 a G. K. Chesterton – Svatý Tomáš Akvinský, Krystal OP 1993)