Dějiny umění nabízejí pozoruhodná období, skvělá díla, ale někdy také strhující osudy jejich tvůrců. Proto se jejich příběhy mnohdy stávají námětem filmových zpracování. Přinášíme vám zde seznam známých, ale i méně proslulých – za to však zajímavých filmů.
Anrej Rublev (1360? – 1430): název filmu: ANDREJ RUBLEV, režie: Andrej Tarovskij, hrají: Anatolij Solonicyn, Niklaj Griňko, Bolot Bejšenalijev a další.Historická freska o malíři ikon Andreji Rublevovi je povahopisem Ruska 15. století, výpovědí o duchovní síle, o pramenech nezničitelné tvořivé energie. Zvonař Borisko symbolizuje podstatu tvorby svojí vyzývavostí, obrovskou sebedůvěrou, nezkrotným přáním pracovat až do vyčerpání. Je předzvěstí probuzení Ruska a stimulem tvorby Rubleva, kterého přemohou tragické události a po zabití zloducha (při krvavém tatarském vpádu do chrámu) vysloví slib mlčení. Naturalisticky snímané přírodní scenérie, vesnické chalupy, chrámy ve městě, zdánlivě staticky popisovaný život mužiků, mnichů a umělců dotvářejí velmi sugestivní ovzduší doby. Černobílý obraz je v mnohých pasážích silně výtvarně stylizovaný. Ojedinělý opus v rámci historického žánru, který zároveň překračuje, je členěný do osmi kapitol. Naplňuje jedno z Tarkovského kréd: “Umění existuje výhradně proto, aby napravovalo svět.
Michelangelo Buonaroti (1475 – 1564): název filmu: VE SLUŽBÁCH PAPEŽE (originál: The Agony and Ectasy), 1965, 138 min, režie: Carol Reed, předloha: podle knihy Irvinga Stona, hrají: Charlton Heston, Rex Harrison, Diane Cilento a další. Historický film, který zachycuje souboj vůle dvou silných individualit ve sporu sochaře Michelangela a papeže Julia II. o výzdobu Sixtinské kaple.
Artemisia Gentileschi (1593 – 1556), název filmu: ARTEMISIA, 1997, 98 min, režie: Agnés Merlet, hrají: Valentina Cervi, Michel Sarrault, Luca Zingarelli a další. Byla krásná a nadaná a toužila po malířství a po svobodě. Ale žila v 17. století.
Strhujícím způsobem vypráví film o několika letech v životě Artemisie Gentileschiové, která je považována za jednoho z nejvýznamnějších umělců 17. století. Italská raně barokní malířka byl průkopnicí ženského malířství v době, kdy bylo nejen těžké prosadit se jako umělkyně, ale uhájit i jako žena svá práva ve společnosti. A přesto se jako první žena stala členkou Malířské akademie ve Florencii. Namalovala řadu obrazů rodiny Medicejských a díla především s historickou a náboženskou tematikou… Ve filmu se potkáváme s Artemisií v roce 1610, kdy si v sedmnácti letech nejen uvědomuje své ženství, ale i své poslání – malířství. Zajímá ji nahé lidské tělo. Její otec Orazio, jeden z nejlepších caravaggiovských malířů, své dceři v malování nebrání, neboť ihned rozpoznal její talent. Dokonce dovolí, aby ji vyučoval Agostino Tassi, malíř, se kterým se podílí na velké zakázce fresek místního kostela. Nezkrotná Artemisia se učí perspektivě a novým malířským technikám, ale učaruje ji Tassi.
Pieter Brueghel (1525? – 1565): název filmu: MLÝN A KŘÍŽ (originál: The Mill and the Cross), 2011, 92 min, režie: Lech Majewski, hrají: Rudger Hauer, Charlotte Rampling, Michael York a další. V roce 1564 namaloval Pieter Brueghel jeden ze svých nejznámějších epických obrazů Nesení kříže. Ježíšův příběh je na něm přenesen do doby Brueghelova života, kdy jeho národ trpěl pod španělskou nadvládou. Obraz je zaplněn více než pěti sty lidmi, z nichž každý skrývá svůj neopakovatelný příběh. Snímek polského režiséra Lecha Majewského je strhujícím vizuálním pokusem nahlédnout do života postav, které se na obrazu objevují. Divák je přenesen do Brueghelova výtvarného světa, do doby pozdního středověku. Film popisuje proces tvorby mistrovského díla a umožňuje nahlédnout do hloubky jeho výpovědi, zachycuje utrpení Krista spolu s útrapami dalších, nevinných a neznámých lidí. Stává se tak neobvyklou meditací nejen nad uměleckým dílem, ale také nad náboženskými a filozofickými otázkami.
Caravaggio / Michelangelo Merisi (1571 – 1610), název filmu: CARAVAGGIO: 1986, 93 min, režie: Derek Jarman, hrají: Noam Almaz, Sean Bean, Robie Coltrane a další. Jedná se o expresivní výpověď předního evropského režizéra o životě a díle slavného malíře na počátku barokní epochy. Zatímco jeho šerosvtiné malby ukazovaly roginální hlouku náboženského prožitku s realistickými předlohami, jeho osobní život byl plný výtržností, věznění a pronásledování za zabití člověka v roce 1601. Historický film pracuje vynalézavě s citacemi dnešních reálií.
Rembrandt van Rijn (1606 – 1669), název filmu REMBRANDT: 1999, 103 min, režie: Charles Matton, hrají: Klaus Maria Brandauer, Romane Bohringer, Jean Rochefort a další. V době svého sňatku s krásnou Saskií je mladý Rembrandt respektovaným a zámožným malířem. Svou přirozenou moudrostí, svobodou a neochotou přizpůsobit se všednímu vkusu, si však proti sobě brzy poštve všechny “vážené” občany Amsterdamu. Stejně tak i jeho soukromý život vyvolává nelibost veřejnosti. Svobodný člověk je nežádoucí. Rembrandt je perzekuován a přichází nenávist, bída a zrada.
Výjimečné herecké obsazení, kamera, dekorace, osvětlení, kostýmy a Rembrandtovy obrazy dodávají tomuto filmu neuvěřitelnou pravdivost a přenášejí nás do tajemného Amsterdamu 17. století.
Johannes Vermeer (1632 – 1675), název filmu: DÍVKA S PERLOU: 2003, 95 min, režie: Peter Webber, hrají: Scarlett Johansson, Colin Firth, Tom Wilkinson a další. Delft, Nizozemsko, 1665. Po otcově oslepnutí přichází sedmnáctiletá Griet do města, aby přijala místo služky v domě malíře Johannese Vermeera. Vnitřně osamělý umělec brzy objevuje, že plachá služebná má nejen cit pro barvy a kompozici, ale že dokáže chápat i jeho složitý vnitřní svět. Hodiny společně strávené v malířově ateliéru se mění ve vzácný čas prodchnutý mlčenlivým souzněním. Mezi Griet a umělcem vzniká křehký vztah, který malířova rodina – především jeho žárlivá, majetnická a věčně těhotná manželka Catharina – nemůže nevycítit. Griet však zaujme i Vermeerova bohatého intrikánského mecenáše van Ruijvena, který malíře donutí, aby dívku namaloval. Začíná vznikat jeden z nejobdivovanějších a nejtajemnějších obrazů světa Kameraman filmu Eduardo Serra získal Cenu Asociace losangeleských kritiků a ocenění na MFF v San Sebastiánu, kde režisér Peter Webber získal cenu C.I.C.A.E. Film byl nominován na Cenu Alexandera Kordy za nejlepší britský titul roku.
Francisco Goya (1746 – 1828), název filmu: GOYOVY PŘÍZRAKY, 2006, 110 min, reřie: Miloš Forman, hrají: Javier Bardem, Natalie Portman, Stellan Skarsgard a další. V roce 1792 přichází Goya na španělský královský dvůr jako dvorní malíř. Katolická církev v té době upevňuje svoji moc obnovením inkvizice a Goyova múza Inés je vinou přítele Lorenza po vykonstruovaném procesu odsouzena za kacířství. Po mnoha letech se Goya seznamuje s mladičkou prostitutkou Alicií, díky níž se dozvídá celou pravdu o Inés a otci Lorenzovi.
William Turner (1775 – 1851), název filmu: Mr. TURNER, 2014, 149 min, režie: Mike Leigh, hrají: Timothy Spall, Paul Jesson, Marion Bailey a další. Příběh J. M. W. Turnera, anglického romantického malíře, mistra akvarelu a grafika. Přestože byl ve své době kontroverzní postavou, dnes je považován za umělce, který povýšil krajinomalbu na umění dosahující úrovně řady historických děl.
Snímek Mr. Turner se soustředí na poslední čtvrtstoletí v životě skvělého, i když poněkud výstředního britského malíře J. M. W. Turnera. Umělec, jehož hluboce zasáhla smrt zbožňovaného otce, bydlí v domě se svou hospodyní Hannah Danbyovou, která je do něj zamilovaná. On s ní ale udržuje jen sporadický sexuální poměr. Záhy naváže blízký milostný vztah s bytnou z jednoho přímořského městečka, se kterou se rozhodne žít inkognito v Chelsea, kde nakonec také umírá. Během toho všeho Turner cestuje, maluje, stýká se s místními aristokraty, navštěvuje nevěstince, je oblíbeným, i když neukázněným členem Královské akademie umění, nechá se přivázat na lodní stěžeň, aby mohl co nejlépe namalovat bouři na moři, a je veřejností i smetánkou oslavován a zatracován současně.
Paul Cézanne (1839 – 1906), název filmu: CÉZANNE A JÁ, 2016, 117 min, režie: Daniéle Thompson, hrají: Guillaume Gallienne, Guillaume Canet, Déborah Francois a další. Film vypráví o přátelství malíře s Émilem Zolou a
Znali se od školních lavic a jejich přátelství bylo svázáno mladickou revoltou, talentem a láskou k umění. Společně snili o slávě a velkém umění. Paul Cézanne byl bohatý, Emile Zola chudý. Opustili rodný jih, aby dobyli Paříž a sdíleli touhu po sebevyjádření s ostatními umělci Montmartru. Pijí absint, spí s krásnými modelkami, vysmívají se maloměšťáctví i akademismu, na čas se rozešli, znovu sešli, aby se nakonec přece jen „ztratili“ jeden druhému. Cézanne vyčítal Zolovi, že ho využil a mnohé z jeho života popsal ve svém románu. Podle Zoly však naopak psaní románu vyžaduje autorovu odvahu na každé stránce. Emile Zola se stal slavným spisovatelem, nemá nouzi o peníze, Paul strádá otcovým odmítáním, chudobou pod spalujícím provensálským sluncem. Nikdy se nepřestali mít rádi, ale jak říká jeden z nich „… v lásce se zrada dá odpustit, v přátelství nikoliv…“
August Rodin (1840 – 1917), název filmu: RODIN, 2017, 119 min, režie: Jaques Doillon, hrají: Vincent Lindon, Izia Higelin, Séverine Caneele a další. V roce 1880 získává Auguste Rodin svou první státní zakázku: Bránu pekel. Následně poznává mladou nadanou žačku Camille Claudel, která se stává nejprve jeho asistentkou a později i milenkou. Snímek Jacquese Doillona portrétuje Rodina jako senzualistu, pro něhož je proces tvorby hluboce sexuálním zážitkem.
Camille Claudel (1864 – 1943), název filmu: CAMILLE CLAUDEL, 1988, 175 min, režie: Bruno Nuytten, hrají: Isabelle Adjani, Gérard Depardieu, Alain Cuny a další. V Paříži na konci devatenáctého století se snaží prorazit spousta umělců. Pravidlem bývá, že to jsou jen muži, nadané ženy to mají mnohem těžší. Společnost je jako umělkyně zatím moc neuznává. Camille Claudelová měla to štěstí, že ji v jejím snu podporoval otec. Jejím druhým, zdánlivým štěstím bylo setkání se sochařským mistrem Augustem Rodinem. Talentovaný umělec jí učaroval. Jako učitel i jako muž. Vášeň které propadla se odrazila i v jejím díle. Rodin sice nebyl ženatý, ale měl stálou partnerku, o které si veřejnost myslela, že je jeho ženou. Camille otěhotněla a dala Rodinovi na vybranou. Buď ona, nebo Rose. Rodin se nechce vzdát ani jedné z nich. Jedna je pro něj jistota a druhá vášnivá múza. Rose na jejich románek přišla a Camille navštívila. Vrhla se na ni, vyhrožovala jí a poranila jí ruce. Camille zanedlouho potratila a stáhla se do ústraní. Rodin se jí i tak snaží pomáhat. Zajistí jí objednávky na busty, její dílo je na známkách, ale Camille jeho pomoc odmítá. Propadá depresím, pochybuje o svém nadání a utápí se v žalu…
August Renoir (1841 – 1919), název filmu: RENOIR, 2012, 112 min, režie: Gilles Bourdos, hrají: Michel Bouquet, Christa Théret, Vincent Rottiers a další. Azurové pobřeží, 1915. Na sklonku svého života je Pierre-Auguste Renoir zasažen ztrátou své milované ženy, artritickými bolestmi vysokého věku a děsivými zprávami, že jeho syn Jean byl zraněn v boji. Jako zázrakem pak do jeho života vstoupí mladá dívka a starý malíř je naplněn novou, zcela nečekanou energií. Živelná a překrásná Andrée se stane jeho poslední modelkou a pramenem pozoruhodného omlazení. Jean se vrací domů na rekonvalescenci a stejně jako jeho otec podléhá nové, zrzavé hvězdě na Renoirově obloze. V středomořském ráji – a tváří tvář otcově přísnému odporu – podlehne této divoké a nezkrotné vášni… a postupně se v slabošském a válkou otřeseném Jeanovi začíná probouzet filmař.
Paul Gauguin (1848 – 1903), název filmu: GAUGUIN, 2017, 102 min, režie: Edouard Deluc, hrají: Vincent Cassel, Tuhei Adams, Malik Zidi a další. Nekompromisní vizionář Paul Gauguin opouští Paříž, rodinu i přátele a v roce 1891 se usazuje na exotickém ostrově Tahiti, aby zde načerpal inspiraci pro své obrazy v divoké a neposkvrněné přírodě. Zdánlivý ráj se ale mění v místo samoty a chudoby, na němž Paul zápolí s podlomeným zdravím, odmítnutím i pochybami. Poznává zde ale takové domorodou krásku Tehuru, která se stává jeho ženou i múzou. Film Edouarda Deluca je výpravnou, přitom ale meditativní sondou do duše vášnivého a problematického génia. Dominuje jí naprosto strhující, intenzivní výkon Vincenta Cassela.
Henri de Tolouse-Lautrec (1864 – 1901), název filmu: LAUTREC, režie: 1998, 126 min, reřie: Roger Planchon, hrají: Régis Royer, Elsa Zybelrstein, Claude Rich a další. Životopisný film o Lautrecovi je natočen jako portrét umělce, těsně spjatého se svou dobou i s dvojicí “protikladných” společenských prostředí, jež spojil svým životem i uměním: s venkovskou šlechtou, z níž pocházel a v níž v nouzi nacházel zázemí, a s bohémským polosvětem pařížského Montmartru, kde tvořil a kde našel nový domov. Henri de Toulouse -Lautrec (1864-1901) se oproti přáním svého aristokratického otce nestal pokračovatelem starobylého rodu, ale kvůli svému handicapu a díky oslnivému malířskému talentu se změnil v brilantního portrétistu pozlátka i všednodenní špíny pařížských kabaretů, kankánů a bordelů a jejich slavných hvězd i bezejmenných outsiderů. Intenzivní způsob existence se stal křehkému umělci osudným, takže v sedmatřiceti letech zemřel na následky syfilidy a alkoholismu.
Vincent van Gogh (1853 – 1890), název filmu: U BRÁNY VĚČNOSTI (originál: At Eternity´s Gate), 2018, 110min, režie: Julian Schnabel, hrají: Williem Dafoe, Rupert Friend, Oscar Isaac a další. Životopisné drama o malíři Vincentu van Goghovi natočil Julian Schnabel, režisér filmů Skafandr a motýl či Basquiat. Snímek zachycuje závěrečná léta umělcova života, která van Gogh prožil ve francouzském Arles. Výrazná vizuální stránka a působivé efekty doplňují skvělý herecký výkon Willema Defoa v hlavní roli a přibližují svět a mysl umělce, kterému se kvůli duševní chorobě a nekonformnímu chování dostalo uznání až po smrti.
Séraphine Louis (1864 – 1942): název filmu: SÉRAPHINE, 2008, 125 min, režie: Martin Provost, hrají: Yolande Moreau, Ulrich Turuk, Geneviéve Mnich a další. Séraphine mohla nadosmrti prát v řece ložní prádlo a drhnout podlahy místní honorace, kdyby kouzlu jejích naivních obrazů nepodlehl umělecký mecenáš Wilhelm Uhde. Když se však malířka, věřící, že její tvorbu pohánějí strážní andělé, odtrhne od své každodenní práce, vidina velkého světa ji začne ničit. Pozvolna plynoucí snímek nachází krásu v prostotě a dokáže náležitě zdůraznit, že umění může být zcela oproštěno od galerijního kontextu, o elitářství nemluvě. Jakkoli nesympatická může pudově jednající Séraphine být, nezištnost, s níž přistupuje k praktické i tvůrčí práci, ji ukazuje jako čistou duši, jejíž jednání rozlévá v divácích klid. Film zachycuje náladu ospalých odpolední i tvůrčí energie a svůj rytmus přizpůsobuje jednání solitérní protagonistky. Přestože nezachází do detailů, působí sdílně a celeně, čemuž pomáhá fixace hrdinky na zvolené cíle a celková zarputilost, s níž jedná.
Henri Gaudier-Brzeska (1891 – 1915): název filmu: DIVOKÝ MESIÁŠ (originál: Savage Messiah), 1972, 103 min, režie: Ken Russel, hrají: Scott Antony, Dorothy Tutin, Helen Mirren a další. Britský film o životě francouzského avantgardního sochaře Henriho Gaudiera.
Divokého Mesiáše natočil Ken Russel v roce 1972 a podobně jako v jiných svých filmech ho věnoval silné a nevšední umělecké osobnosti. Podkladem pro scénář Christophera Logua se stala stejnojmenná kniha H. S. Edeho. Ústřední dějovou osnovu Divokého Mesiáše tvoří autentický životní příběh francouzského sochaře a kreslíře Henriho Gaudiera–Brzesky (1891–1915). Film sleduje Gaudiera teprve od okamžiku, kdy se v Paříži seznámí s opuštěnou, o deset let starší Polkou Sophií Brzeskou, jež ovlivnila jeho krátký život i uměleckou tvorbu. V kontextu filmografie Kena Russella představuje Divoký Mesiáš asi nejuměřenější dílo, i když ani zde nechybí zřejmý záměr šokovat a provokovat. Dodejme ještě, že v době uvedení anglická kritika označila Divokého Mesiáše za nejlepší film roku 1972. Hlavní role ztělesnili Scott Antony, Dorothy Tutin, v další roli uvidíme i Helen Miren.
Gustav Klimt (1862 – 1918), název filmu: KLIMT, 2006, 90 min, režie: Raoul Ruiz, hrají: John Malckovich, Veronica Ferres, Nikolai Kinski a další. Životopisný snímek žijícího klasika Raoula Ruize se zaměřuje na konflikt jednoho z největších malířů dvacátého století Gustava Klimta, dráždícího maloměšťáckou společnost rakouské Vídně smyslnou sexualitou. John Malkovich v hlavní roli zobrazil osud člověka vnímavého k reflexi vlastního osudu, a především mistra rafinované a společensky nepřijatelné secesní poetiky.
Amedeo Modigliani (1884 – 1920), název filmu: MODIGLIANI, 2004, 128 min, režie: Mick Davis, hrají: Andy Garcia, Elsa Zylberstein, Omid Dialili a další. Film vypráví o soupeření italského malíře Modiglianiho s jeho největším rivalem Pablem Piccasem. Oba dva se rozhodnou zúčastnit se pařížské výstavy a namalují velkolepá plátna. S vítězstvím je spojena nemalá suma peněz. Vyhrát ale může jen jeden. Který z nich to bude? Piccasovu manželku ztvárnila modelka českého původu Eva Herzigová.
Egon Schiele (1890 – 1918), název filmu: DEATH AND MAIDEN, 2016, 109 min, režie: Dieter Berner, hraí: Noah Saavedra, Maresi Riegner, Valerie Pachner a další. Malíř a grafik Egon Schiele byl jedním z nejprovokativnějších vídeňských umělců začátku 20. století. Doby, během níž se pomalu a téměř nepozorovaně chýlila ke konci jedna velká dějinná éra. Doby, kdy se v kultuře a ve výtvarném umění snad nejvýrazněji začaly bouřlivě prosazovat zcela nové směry. Návštěvníci galerií byli poprvé vystaveni troufalé tvorbě expresionistů a kubistů, objevují se i první abstraktní díla. A do veřejného prostoru, díky tvůrcům jako byl Schiele, vstoupila erotika. Mladý Egon Schiele je zpočátku fascinován secesí a tvorbou svého krajana Gustava Klimta, ale brzy nachází vlastní výrazové prostředky v expresionismu a odvážných aktech. Jeho hlavní inspirací jsou krásné a mladé ženy. A jsou zásadními múzami nejen jeho tvorby, ale i života. Osudový vliv na něj mají ale jen dvě – jeho sestra a první múza Gerti a mladičká Wally, pravděpodobně Schieleho jediná pravá láska, kterou zvěčnil ve svém slavném obraze „Smrt a dívka”.
Jeho provokativní erotická tvorba brzy vyvolá odezvu nejen mezi výtvarníky a galeristy, ale i mezi počestnými občany. Pro nevázaný způsob života je dokonce nucen ukončit svůj pobyt v Českém Krumlově. Nakonec je ale stejně zatčen, čelí obvinění ze sexuálního zneužití nezletilé dívky a soudce spálí pro výstrahu jeho kresbu. Schieleho radikální malby sice pohoršovaly vídeňskou společnost, ale podobně odvážní umělci jako Gustav Klimt cítili jeho výjimečnost. Egon Schiele byl ve své tvorbě připraven jít až za hranu vlastní bolesti, obětoval pro své umění lásku, a nakonec i život. Pro umění, které nás inspiruje dodnes.
Edvard Munch (1863 – 1944), název filmu: EDVARD MUNCH, 1974, 210 min, režie: Peter Watkins, hrají: Hakon Gudersen, Geir Westby, Kerstii Allum a další. Životopisný film Edvard Munch britského režiséra Petera Watkinse sleduje Munchova mladá léta a zrání v předního představitele expresionismu. Nabízí esteticky působivou, hlubinnou sondu nejen do Munchovy psychologie, ale zdařile vykresluje také společnost Kristianie (dnešní Oslo) konce 19. století.
Georgia O´Kieeffe (1888 – 1986), název filmu: GEORGIA O´KEEFFE, 2009, 85 min, režie: Bob Balaban, hrají: Joan Allen, Jeremy Irons, Ed Begley a další. V tomto životopisném filmu režiséra Boba Balabana představuje Joan Allenová uznávanou malířku Gergii O’Keefeovou. Se slavným fotografem Alfredem Stieglitzem (Jeremy Irons), který Georgii objevil, se kdysi hluboce milovali. Manželství se však ocitne v troskách a Georgia hledá útěchu. Nachází jí v Novém Mexiku, jehož krajina dodá malířce novou inspiraci pro její nejlepší díla.
Slavný fotograf a milovník umění Alfred Steiglitz (Jeremy Irons) je šokován zjištěním, že autorem mimořádných kreseb, které nedávno objevil, je žena. Rozhodne se, že dílo dosud neznámé umělkyně Georgie O’Keeffeové vystaví ve své galerii bez jejího vědomí, ale striktně soukromá malířka mu přikáže díla z galerie odstranit. Pak jí však Alfred přesvědčí, aby mu dovolila stát se jejím patronem a propagovat její umění a vztahy mezi nimi se rozvinou, až se do sebe hluboce zamilují. Alfred kvůli Georgii opustí svou ženu, ale brzy zjišťuje, že její stoupající hvězda by mohla zastínit jeho věhlas. Jak se jejich vztah zhoršuje, Alfred nachází zvrácené způsoby, jak jí emocionálně zraňovat, včetně mladých milenek. Georgia hledá útěchu, což jí přivádí na západ, kde v krajině Nového Mexika nachází novou inspiraci pro své malby a nakonec i sama sebe.
Frida Kahlo (1907 – 1954): název filmu: FRIDA, 2002, 123 min, režie: Julie Taymor, hrají: Salma Hayek, Mía Maestro, Alfred Molina a další. Strhující životní příběh slavné extravagantní mexické malířky Fridy Kahlo se Salmou Hayek v její možná životní roli. Ve filmu, jehož existenci si krásná herečka vybojovala i jako jeho producentka a nyní s ním sklízí zasloužené úspěchy (mj. nominaci na Oscara). Frida Kahlo prožila bouřlivý život, plný bolesti i lásky, skandální milostné aféry i fatální vztah s manželem Diegem Riverou (Alfred Molina). Do dějin se zapsala nejen jako skvělá umělkyně, ale i sexuální a politická revolucionářka s horkou jižní krví. Barevné mexické ulice, vášnivá hudba, krásné ženy, charismatičtí muži a bouřlivé události první poloviny 20. století tvoří nedílnou součást životního příběhu této pozoruhodné ženy.
Pablo Picasso (1881 – 1973): název filmu: PŘEŽILA JSEM PICASSA (originál: Survinving Picasso), 1996, 125 min, režie: James Ivory, hrají: Anthony Hopkins, Natascha McElhone, Juliane Moore a další. Oscarem oceněný Anthony Hopkins v roli vášnivého milovníka a malíře. Slavný umělec vysává a ničí ženy, které k sobě připoutá do té doby, než potká sobě rovnou.
Francoise Gilotová vypráví neobvyklý životopisný příběh renomovaného španělského umělce Pabla Picassa. Francoise byla od roku 1945 po celé desetiletí Picasssovou milenkou a porodila mu dvě děti Claude a Paloma. Film popisuje Picassa jako notorického sukničkáře. V krátkých obrazech vidíme i vztahy s jeho manželkou Olgou, umělkyní Dorou Marrovou či Marii-Theresií Walterovou, kterou malíř vídal jen o nedělích. Dokonalý Anthony Hopkins představuje geniálního umělce se zlozvykem využívat a zneužívat ženy, který nepodváděl pouze svou manželku, ale i jednotlivé milenky.
Alberto Giacometti (1901 – 1966): název filmu: POSLEDNÍ PORTRÉT (originál: Final Portrait), 2017, 90 min, režie: Stanley Tucci, hrají: Armie Hammer, Georffrey Rush, Clémence Poésy a další. V roce 1964 je americký spisovatel a milovník umění James Lord během krátké návštěvy Paříže požádán svým přítelem, světoznámým malířem Albertem Giacomettim, aby mu stál modelem. Práce, jak Giacometti Lorda ujišťuje, bude trvat jen několik dní. Lord, který je nabídkou polichocen a zaujat, souhlasí. A tak začíná příběh neobvyklého přátelství, který Lordovýma očima nahlíží na krásu, frustraci, hloubku a místy i na naprostou chaotičnost kreativního procesu. Snímek “Finální portrét” vykresluje nejen portrét génia, ale také vztah mezi dvěma zcela rozdílnými muži, kteří jsou si díky jedinému, neustále se měnícímu tvůrčímu aktu stále bližší. Snímek osvětluje samotný umělecký proces, který je střídavě radostný, nesnesitelný a omračující, přičemž zkoumá, zda je nadání velkého umělce prokletí nebo požehnání.
Salvador Dalí (1904 – 1989): název filmu: LITTLE ASHES, 2008, 107 min, režie: Paul Morrison, hrají: Javier Beltrán, Robert Pattison, Marina Gatell a další. Film pojednává o mládí světoznámého španělského surrealistického malíře Salvadora Dalího (Robert Pattinson) a jeho vztahu s ostatními umělci, zejména s básníkem Federicem Garcíou Lorcou. Ten se po nástupu na univerzitu v Madridu roku 1922, již přesvědčen, že se stane velkým umělcem, seznamuje s Federicem Lorcou a Luisem Bunuelem. V opojné vůni změny, jež zmítá světem, mladí bohémové objevují zákoutí avantgardy i zvláštní mozkové propojení, které se mezi nimi stále více prohlubuje. Když Luis odjíždí do Paříže kvůli svým vlastním uměleckým ambicím, Salvador a Federico tráví léto plné inspirace v malém přímořském městečku a jejich vzájemný vztah se prohlubuje do ještě intimnějších končin…
Francis Bacon (1909 – 1992): název filmu: LÁSKA PROKLETÁ (originál The Love is the Deil), 1998, 87 min, režie: John Maybury, hrají: Derek Jacobi, Daniel Craig, Tilda Swinton a další. Britský výtvarník Francis Bacon (narozen 1909) bývá řazen mezi nejvýznačnější umělce našeho století, jeho tvorba obsáhla široké spektrum technik i výrazových poloh od fotografických koláží až k pop-artu. Avšak filmové zpracování jeho života rozehrává jakýsi mumraj téměř nesrozumitelné tříště vizí, statických výseků z každodenních rituálů (výmluvná je ranní hygiena před třídílným zrcadlem) a především průhledů do složitého vztahu k milenci Georgu Dyerovi, jenž nevydrží společné soužití s egocentrickým Baconem. Režisér John Maybury, jakoby v návaznosti na Dereka Jarmana, ale také Godarda, se vyhnul klasicky pojatému životopisu, který by chronologicky seřadil důležité události. Pokud divák neví o Baconovi nic, z filmu jen stěží načerpá nějaké údaje. Prvořadým totiž je navozování pocitů samoty a kyvadlovitě se vychylujícího prožívání různorodých stavů, snaha postihnout Bacona jako by skrze jeho výrazovou optiku, takže tomu odpovídá i užitá vypravěčská metoda, přirovnatelná snad ke koláži. Doplňkem jsou Baconovy průběžně znějící vnitřní monology, osvětlující jeho názory i motivace. Výsledkem je (auto)portrét umělcův, stvořený jakoby v duchu jeho maleb.
Jackson Pollock (1912 – 1956), název filmu: POLLOCK, 2000, 122 min, režie: Ed Harris, hrají: Ed Harris, Marcia Gay Haden, Tom Bower a další. Život světoznámého newyorského malíře Jacksona Pollocka nebyl vždy plný úspěchů a ocenění. Jeho násilnický a radikální styl tvorby mnohé odrazoval, Pollockovo nové umění bylo považováno za obskurní, své obdivovatele si hledalo jen postupně. A autor na tom nebyl o nic lépe. Kromě zápasu s míněním veřejnosti totiž sváděl mnohem těžší, vnitřní bitvy, v nichž vyhrávají jen ti nejsilnější. Mezi ně však Pollock nepatřil. Osobní démoni, tolik přínosní pro jeho tvorbu, ho postupně sžírali a nedopřáli mu odpočinku…dokud nezvítězili.
Vladimír Boudník (1924 – 1968), název filmu: NĚŽNÝ BARBAR, 1989, 88 min, režie: Petr Koliha, hrají: Bolek Polívka, Jiří Menzel, Arnošt Goldflam a další. Přepis Hrabalovy autobiograficky laděné předlohy sice naznačuje určitou poetičnost, hájí naivismus jako životní princip, avšak zasazení do libeňské periferie 50. let je příliš povrchní, zúžená na neškodné bohémství. Ani postižení skutečných postav (byť pánové Hrabal, Bondy a Boudník nejsou přímo jmenováni) není nijak oslnivé, jakkoli žijí tak říkajíc mimo reálný časoprostor, oddávajíce se svérázným diskusím o umění a životě.
Jean-Michel Basquiat (1960 – 1988), název filmu BASQUIAT, 1996, 108 min, režie: Julian Schnabel, hrají: Jeffrey Wright, Michael Wincott, David Bowie a další. V roce 1981 se neznámý 19 letý grafitty writer Jean-Michel Basquiat velmi rychle stal díky svému talentu, originalitě i jeho „objeviteli“ Andy Warholovi snad nejúspěšnějším světovým umělcem 80. let. Jeho výstavy byly očekávané jako události newyorské sezóny a jeho malby kupovaly nejzářnější celebrity. Na následky drogové závislosti však tento umělec zemřel v roce 1988 v 27 letech a je dávám do souvislosti s Jamesem Deanem jako legendou. Stal se prvním umělcem, kterému se podařilo prosadit na světové výtvarné scéně.
vybral a sestavil -rw-
Diskuze k tomuto článku