Olejomalby starých mistrů z kolekce, o kterou přišla za druhé světové války rodina Hellerových, představuje spolu s pohnutým osudem jejích členů Moravská galerie. Jde o čtyři obrazy od vlámského a pravděpodobně benátských autorů ze 17. a 18. století. A také o čtyři jména příslušníků židovské průmyslnické rodiny, kterou ani konverze ke křesťanství a útěk za oceán neochránily před fatálními důsledky vpádu nacistů na naše území. V pozadí pak stojí názvy čtyř institucí, které k nápravě válečné křivdy přispěly. Výstavní intervence Napravená křivda: Příběh sbírky Stefana Hellera je v Pražákově paláci Moravské galerie k vidění do 13. září 2026.

Příběh nápravy: New York State Department of Financial Services Holocaust Claims Processing Office, Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války, Ministerstvo kultury ČR a Moravská galerie v Brně. To jsou čtyři instituce, které mají na návratu obrazů zkonfiskovaných za druhé světové války podíl. Díky jejich mimořádné spolupráci a několikaletému úsilí se nyní podařilo skutečný původ děl prokázat a restituci fragmentu původního majetku rodiny Hellerových završit. 

„I díky dlouhodobé pomoci ministerstva kultury se po téměř 87 letech podařilo navrátit čtyři olejomalby, které byly během nacistické okupace zabaveny rodině hranického podnikatele Stefana Hellera,“ uvedlo na svých sítích Ministerstvo kultury ČR s tím, že obrazy díky dohodě s dědici zůstávají dostupné české veřejnosti. 

„Vážíme si finanční podpory Ministerstva kultury ČR, díky níž Moravská galerie tři z navrácených děl odkoupila zpět do svých sbírek. A ceníme si i velkorysosti rodiny Hellerovy, která čtvrtý obraz českému státu darovala,“ doplnil ředitel Moravské galerie v Brně Jan Press. Díla, která byla od roku 1942 v péči obrazárny Moravského zemského muzea a později Moravské galerie v Brně, tak zůstanou ve správě této instituce. „Pro Moravskou galerii v Brně je proces nápravy majetkových křivd způsobených holokaustem jednou z morálních priorit. Věříme totiž, že etický přístup k historii je základem moderní muzejní instituce. Proto nás velmi těší, že jsme mohli přispět k uzavření tohoto dlouholetého příběhu,“ dodává ředitel galerie.

Z navrácení části Hellerovy sbírky se těší i ředitelka Centra pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. Světové války Jana Jirásková: „Jsem opravdu ráda, že se podařilo vypátrat a navrátit alespoň část majetku rodiny Hellerových a zasadit tak další střípek do té obrovské mozaiky, kterou představují majetkové ztráty způsobené holokaustem. Velmi si vážím vstřícného přístupu Moravské galerie v Brně a Ministerstva kultury ČR, bez nichž by nebylo možné dovést tento případ do tak úspěšného konce. Jediné, co mi kalí radost, je fakt, že víme, jak vypadal interiér rodinné vily Hellerových v Hranicích na Moravě a je zjevné, že tyto čtyři obrazy jsou pouze malým zlomkem toho, co Hellerovi vlastnili.“ 

Zastupující ředitelka New York State Department of Financial Services Kaitlin Asrow uvedla: „Úspěšný návrat těchto děl ze sbírky Stefana Hellera podtrhuje zásadní význam mezinárodní spolupráce při poskytování restitucí rodinám, které čelily nacistickému pronásledování. Díky odhodlání Holocaust Claims Processing Office, který spadá pod naše ministerstvo, a našich českých partnerů je příběh rodiny Hellerových a jejich přínos umění a komunitě v Brně znovu potvrzen a zachován.“

Příběh rodiny: Samuel, Richard, Adéla a Stefan. To jsou čtyři jména některých členů rodiny Hellerovy, která od poloviny 19. století podnikala na Moravě v textilní výrobě. Základ úspěchu položil Samuel Heller, který vystavěl v Hranicích na Moravě textilní fabriku. Hned následující generace (již na přelomu 19. a 20. století) přijala křest. Pod rukama Samuelova syna Richarda se textilní výroba v Hranicích rozvinula natolik, že se stala jednou z největších v rakousko-uherské monarchii.

Díky Richardově prozíravosti a vlivu přečkala továrna všechny krize a ve třicátých letech 20. století byla akciovou společností s desetimilionovými ročními obraty a statisícovými zisky. Z nich rodina financuje mj. sociální program pro zaměstnance, přispívá do veřejných investic a z iniciativy Richardovy manželky Adély podporuje vzdělávání žen.  Když Richard v roce 1933 umírá, přebírá vedení podniku jeho syn Stefan. Ten se před blížící se hrozbou nacismu pokusí rodinný majetek ochránit, ale marně. „Hellerka“ se dostává pod vliv fašistů. Adéla Hellerová odjíždí z Československa už v únoru 1939, Stefan s rodinou několik týdnů po okupaci. Zachraňují si život, protože i přes konverzi jsou podle nacistických zákonů pokládáni za tzv. plné Židy. Hellerovi se přesouvají přes Anglii do Karibiku, zčásti do New Yorku. Již nikdy nedosáhnou předválečné úrovně, paní Adéla umírá v roce 1948 a Stefan předčasně o Vánocích 1966.

Příběh obrazů: Svatý Josef s Ježíškem, Zuzana a starci, Šalamounův soud a Venušina toaleta. To je čtveřice obrazů, která se z původní Hellerovy sbírky dochovala a nyní je prezentována v Moravské galerii. Kolekce vznikala ponejvíce péčí Richarda a Adély Hellerových. V Richardově pozůstalosti bylo popsáno 22 obrazů v hodnotě 170 tisíc prvorepublikových korun. O hranické vile Hellerových sami nacisté při záboru prohlásili, že má „muzejní vzhled a obsahuje řadu uměleckých předmětů“. Nepřekvapí, že dosazený správce Karl Juratsch a někteří z německých zaměstnanců Hellerky ve vile po nocích rabovali a v pozdější aukci si mezi sebou majetek rozprodali za směšné ceny. Samo gestapo tomu muselo učinit přítrž. Deset obrazů, včetně dnes vystavených a patřících k nejhodnotnějším, se v roce 1942 dostalo do úschovy Zemského muzea v Brně, ne všechna díla se zde však podařilo udržet, mj. i proto, že po roce 1945 se s nimi zacházelo jako s konfiskáty německého majetku. V roce 1961, kdy vznikla Moravská galerie, byly do jejích sbírek převedeny už jen čtyři olejomalby. Adéla Hellerová se po druhé světové válce snažila umělecká díla z rodinné sbírky dohledat, ale například Hranické muzeum jí odpovědělo, že „mu není známo, že by nějaká Adéla Hellerová měla v Hranicích nějakou vilu“ (ačkoli z dobových fotografií lze doložit, že Zuzana a starci „visívala“ v její tamní ložnici). O nic úspěšnější nebyl po matčině smrti ani syn Stefan. Křivdu se podařilo zčásti napravit až nyní. Po téměř 87 letech se potomci Stefana Hellera dočkali navrácení čtyř olejomaleb dochovaných v Moravské galerii. 

Moravská galerie díla vystavuje v druhém patře Pražákova paláce v Brně. Výstavní intervenci do expozice moderního umění lze zhlédnout pod názvem Napravená křivda: Příběh sbírky Stefana Hellera, a to do 13. září 2026. Projekt je rovněž součástí brněnského ŠTETL FESTU.

Výstava: Napravená křivda: Příběh sbírky Stefana Hellera, kurátor: Ondřej Chrobák, Pražákův palác / Moravské galerie v Brně, Vystavená díla: Martino Altomonte, Sv. Josef s Ježíškem, 1734 (olej na plátně); Herman van der Mijn, Zuzana a starci (někdy uváděný též jako Zuzana / Batscheba v lázni), 1729 (olej na plátně); Carlo Cignani, připsáno, Šalamounův soud, kolem 1700 (olej na plátně); Francesco Albani, Venušina toaleta, druhá polovina 17. století (olej na plátně).

Foto: Moravská galerie Brno