Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně představuje publiku kolektivní výstavu s názvem Němá tvář: Člověk a pes v současném českém výtvarném umění, která se soustředí na zobrazení jejich vzájemného vztahu prostřednictvím malby, plastiky, fotografie i videa. Součástí výstavy bude i dvojice plastik v exteriéru Zlína – jedním z nich je známý Vulpes Gott Františka Skály.
Vztah člověka k psu je stejně ambivalentní jako vztah k samotné přírodě. Výstava jej reflektuje v historickém kontextu od 18. století po konec 20. století. Hlavní pozornost je však soustředěna na české umění po roce 2000 a se zaměřením na klasická média, jako je malba, plastika, ale i fotografie nebo video.
„Pes je nejstarším zvířecím společníkem člověka a v historii zastával a dosud zastává mnoho rolí. Od strážce majetku, bojovníka, lovce až po domácího mazlíčka. Není proto divu, že zobrazování psa je ve výtvarném umění takřka stejně staré jako lidstvo samo. Vyobrazení psa jako domácího mazlíčka se pak plně prosazuje v Evropě v 18. století. Běžné jsou tehdy rodinné portréty a také populární lovecké výjevy. S nástupem moderního umění se přirozeně pes stává součástí jak portrétů, tak i scén z každodenního života. Postupně se objevuje akcent více vrstevnatého pohledu na psa jako na živoucího vnímavého tvora, který je díky setrvalému sepětí s člověkem jakýmsi jeho vlastním zrcadlem,“ uvádí kurátor výstavy Ivan Bergmann.
Výstava se nejvíce soustředí právě na pojetí psa jako společníka a plnohodnotného člena rodiny. Lidská náklonnost k psům bývá však dvojsečná; na jedné straně je člověk se psem spjat natolik, že do něj reflektuje své povahové vlastnosti a leckdy si jej polidšťuje a na straně druhé je pes vnímán jako pouhá věc sloužící k potřebám svého pána či jako obchodní komodita. Ještě jiný pohled je v případě pracovních a služebních plemen psů, u nichž lidé ctí jejich přirozené vlohy a jsou bráni skoro jako rovnocenní parťáci.
„Snažil jsem se vybrat zejména autory, kteří se tématu věnují dlouhodobě jako například Jaroslav Róna a Josef Bolf, nebo ve svém díle reflektují různé polohy vzájemného soužití člověka a psa jako Anna Neborová, Kryštof Strejc či Petr Nikl a Václav Jirásek tak, aby vznikl co nejkomplexnější pohled na danou problematiku,“ dodává k podobě výstavy Ivan Bergmann.
V krajské galerii budou svá díla dále prezentovat také Tomáš Císařovský, Sabina Knetlová, Vladimír Skrepl, Adam Štech, Jan Urant a mnozí další. Celkem se na výstavě představí více než tři desítky umělců. Součástí výstavy je i dvojice plastik v exteriéru města Zlína – Vulpes Gott od Františka Skály a figurální dílo Pes, který tu není vytvořené přímo pro výstavu v ateliéru Veroniky Psotkové.
Kromě samotných autorů a soukromých sběratelů díla zapůjčily také Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Galerie výtvarného umění v Chebu a Galerie výtvarného umění v Ostravě. Výstava se uskutečňuje za finanční podpory statutárního města Zlína.
Výstava je k vidění do 18. ledna 2026 v 1. podlaží budovy 14 ve 14|15 BAŤOVĚ INSTITUTU. Návštěvníci se mohou těšit i na doprovodný program. Kurátorské komentované prohlídky proběhnou v listopadu a prosinci. Přesné termíny a další informace k dispozici na webu galeriezlin.cz.
Výstava: Němá tvář: Člověk a pes v současném českém výtvarném umění, vystavující autoři: Alena Anderlová, Pavlína Bergmann, Josef Bolf, Tomáš Císařovský, Václav Jirásek, Petra Kanócz, Sabina Knetlová, KW (Igor Korpaczewski), Dominik Lang, Anna Neborová, Petr Nikl, Johana Proislová David Přílučík, Veronika Psotková, Šárka Radová, Michal Rapant Jaroslav Róna, Adam Simandel, František Skála, Paulina Skavová, Vladimír Skrepl, Libor Stavjaník, Kryštof Strejc, Kateřina Sýsová, Jiří Surůvka, Adam Štech, Jan Urant, Václav Brožík, Jaroslav Čermák, Emil Filla, Milan Kunc, Vratislav Nechleba, Franta Mertl, Stanislav Podhrázský, Jakub Schikaneder, Vincenc Vingler, kurátor: Ivan Bergmann, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, do 18. ledna 2026
foto: Dalibor Novotný
Diskuze k tomuto článku