Kniha nazvaná Avantgardisté, která nedávno vyšla v českém překladu, přináší strhující příběh revolučního umění v Rusku v letech 1917 – 1935. Tato epocha lidských, ale i kulturních dějin je v hlavních obrysech známá, ale řada informací a souvislostí nám uniká. Je to záslužné a obdivuhodné literární a kunsthistorické dílo, o kterém jsme již referovali (viz. níže). V této souvislosti je dobré si připomenout třeba i protagonisty tohoto příběhu – umělce, kteří se narodili na Ukrajině. Americká historička umění Emily Snow – žijící v Amsterdamu – vybrala 5 významných představitelů umění 20. století, mezi nimiž jsou pro někoho možná překvapivě zvučná jména…
Kazimir Malevič
V roce 1913 změnil Kazimír Malevič (1879 -1935) směr dějin umění tím, že vytvořil nefigurativní (k vnější realitě neodkazující) obraz a stal se tak jedním z průkopníků abstraktní malby. Malevič se narodil v Kyjevské gubernii v tehdejším Ruském impériu (dnešní Ukrajina) do polské rodiny a vždy mu zůstal neruský přízvuk.
Jako stále odhodlanější vyznavač základního tvarosloví dospěl až duchovně-uměleckému hnutí zvanému suprematismus, jehož cílem bylo dekonstruovat předmět obrazu na jeho nejzákladnější složky. Černý čtverec demonstroval nový (jiný) počátek a přímočarou sílu a potenciál pro další rozvoj abstraktního umění. Pozoruhodné je, že Malevič zpočátku vystavoval takové obrazy do rohu místnosti, tedy způsobem, který byl tradičně vyhrazen domácím náboženským ikonám.
Malevičovi a jeho následovníkům netrvalo dlouho a malování „skutečných“ témat zcela opustili. O Černém čtverci umělec později napsal: „Zoufale jsem se snažil osvobodit umění od mrtvé váhy reálného světa a uchýlil jsem se k podobě čtverce.“
Sonia Delaunay
Ve spolupráci se svým manželem Robertem Delaunayem vytvořila Sonia Dalaunay (1885 – 1979) nové umělecké hnutí nazvané orfismus. Stejně jako ostatní přívrženci tohoto směřování používala jasné a dynamicky působící barevné akordy pro vytvoření kompozic inspirovaných vlastnostmi světla a zvuku. Sonia se narodila v Oděse na Ukrajině (tehdy Ruském impériu), avšak přestěhovala se na počátku roku 1900 do Paříže. Zde objevila nejrůznější rodící se avantgardní tendence, později též kubismus, ale také moderní návrhářství v oblasti módy. Její výsledné dílo je energickou mozaikou tvarů a barev evokující atmosféru pohybu. Sonia Delaunay vnesla do umění svěží přenes, geometrické tvarosloví na pomezí volné a užité tvorby. V roce 1960 se stala první žijící umělkyní, které byla v Louvru uspořádána retrospektivní výstava.
Louise Nevelson
Ukrajinsko-americká umělkyně Louise Nevelson (1899 – 1988) se stala emigrantkou již jako dítě. Se svými rodiči odešla z Perejaslavu (tehdy součásti Ruského impéria) na území dnešní Ukrajiny do Spojených států. Zde byla v dospívání okouzlena vzkvétající uměleckou scénou – moderními projevy, které se koncentrovaly především v New Yorku. Jako mladá tíhla tato žena k asamblážím či plastikám s použitím dřevěného materiálu. Kombinovala různé tvary, skládala je do intimních, ale stále častěji rozměrných (zpravidla geometrických) kompozic, které později opatřovala barevnou patinou, respektive černou nebo bílou barvou. Louise byla jednou z prvních žen, která výrazně vstoupila na scénu „instalačního umění“ ovládanou muži.
Vladimír Tatlin
Sovětský tvůrce, který byl vychován v Charkově: Vladimír Tatlin (1885 – 1953) byl spolu se svým souputníkem (a rivalem) hlavním strůjcem ruského avantgardního hnutí. Do širšího povědomí vstoupil především jako autor „Tatlinovy věže“ tedy Památníku Třetí internacionály. Tento pohyblivý (uvnitř otáčející se) objekt – budova, který byl realizován pouze v menším modelu, se stal symbolem celé ruské avantgardy, zejména pak vzorem pro rodící se konstruktivismus. Toto nové hnutí upřednostňovalo průmyslový materiál a odosobněnou technicistní tvorbu sloužící státní propagandě a praktickým účelům. Předpokládaná výška této ambiciózní stavby v Petrohradu měla činit téměř 400 metrů, tedy dvojnásobek Empire State Buildingu. Plánovaným materiálem bylo železo a sklo. Spodní válcové podlaží, v kterém se měla nacházet montážní hala, se mělo zcela otočit jednou za rok; střední trojúhelníkový prvek, kde měly sídlit vládní úřady, se měl otočit kolem své osy jednou za měsíc. A horní patro ve tvaru kužele mělo osvětlovat okolí postupně během jednoho dne.
Alexander Archipenko
Americký sochař Alexandr Archipenko (1887 – 1964) se narodil v Kyjevě, kde navštěvoval zdejší uměleckou školu. Poté, co strávil nějaký čas v Paříži, kde přijal kubismus, stal se občanem Spojených států věnoval se kariéře sochaře. Vedle Picassa byl Archipenko prvním umělcem, který aplikoval principy kubismu na trojrozměrném médiu. Lidskou postavu si představoval jako konglomerát zjednodušených geometrických tvarů a negativních prostorů mezi nimi. Stejně jako kubističtí malíři, Archipenko zobrazoval ve svých sochách rovněž více pohledů na jeden sledovaný předmět. Jako výrazný tvůrce pomohl kubismus představit americkému publiku. Jeho práce byla rovněž vystavována za nacismu jako součást „zvrhlého umění“; jeho práce se však později dočkala zaslouženého uznání ve svobodném světě.
-red-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku