Pražské Vysočany přežívají v povědomí veřejnosti stále jako čtvrť s doznívající atmosférou průmyslové městské periférie. Teprve postupně se bude pro okolí jevit ve své současně omlazující tváři tak, jak to již dokázaly Žižkov či Karlín. Vysočany byly především podniky ČKD respektive Kolben a Daněk a také slavná Pragovka působící zde od roku 1909. Tato slavná automobilka dříve prvorepublikových osobních vozů, a později těch spolehlivých nákladních „vejtřasek“, postupně odrážela potřeby a preference proměnlivé doby. Nakonec však zanikla a zchátrala. Stala se nepotřebnou. Avšak poslední dobou znovu ožívá, byť v jiném oboru lidské tvořivosti. Z továrny zbyla legenda i rozlehlý areál nezajímavý již pro pásovou výrobu, lákavý však pro umělce zvláště mladé generace.
Pošmourný vysočanský den umocňuje nevábnou průmyslovou zónu, kde není pro krásu místa. Zkrátka periférie. Snad jen slavná Skupina 42 nalézala zde své malířské či básnické náměty a inspirace, ve válečné době tak oblíbené šedivě „obyčejné“ scény. A podobně její kouzlo pak opěvoval i Bohumil Hrabal a pár dalších postav bez pokřivených předsudků i nemístného třpytu. Zkrátka umění, které v těchto okrajových zónách jde a roste odspodu.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku