Ozvěny spiritismu se poslední dobou setkávají se stále větší pozorností. Když před pár lety proběhla v newyorském Muzeu moderního umění výstava Hilmy af Klint, zavítalo do této prestižní instituce na 600 000 návštěvníků. To byl historický rekord! Žádná z dosavadních expozic nebyla takto úspěšná. Jak nám ukazuje historie: časy, vkus i potřeby se stále mění. Nově objevená švédská malířka, která zemřela ve věku jednaosmdesáti let roku 1944, zaujala veřejnost až nyní svými abstraktními obrazy i tajemným příběhem. Ve své době žila v ústraní, ruku při práci jí údajně vedla jistá duchovní energie, jakási vyšší entita, která této ženě „diktovala“, co má malovat. Hotové malby však příliš neukazovala neboť byla přesvědčená, že jsou určeny až „probuzeným lidem budoucnosti“. Malířčina „posvátná geometrie“ mohla být dle závěti odtajněna a zpřístupněna až minimálně dvacet let po její smrti.
Díky této situaci se tak nemohly ukrývané obrazy stát průkopnickými a oficiální prvenství v oblasti abstraktního umění mohl získat Vasily Kandinsky.
Píše se rok 1906 a Hilma af Klint je bytostně prostoupena duchovními naukami včetně oblíbeného spiritismu. Také teosofie jí učarovala. Za tímto šířícím se okultním směrem stála další žena – „Madam“ Helena Blavatská. Svou Teosofickou společnost založila tato legendární i kontroverzní Ruska působící v Americe roku 1875. Jádrem a cílem nauky bylo najít a šířit společné rysy všech náboženství, zkoumat skryté okultní možnosti člověka i dosud jen tušené přírodní zákony. To bylo v době slábnoucího vlivi křesťanství lákavé. Navíc v praxi podobných směrů nechybělo ani automatické psaní, kreslení a komunikace s nehmotnými entitami. Takové univerzální (duchovní i vědecké zároveň) myšlení je také úvahou o evoluci a vývoji lidského vědomí. Čas zde hraje důležitou roli. Duchovní tendence nadosobního rázu zasáhly také kulturní avantgardy.
Malířčina tvorba vznikala především na základě spiritismu, jemuž se na čas věnoval i český malíř František Kupka, který se během vídeňských studií dokonce na seancích živil na jako médium. (Podle vlastních deníkových záznamů prožíval již od dětství “změněné stavy vědomí”, zvláště pak po předčasné smrti chlapcovy milované matky. Jeho zvýšené citlivosti si povšiml Kupkův sedlářský mistr Josef Šiška, který mladého učně přizval na spiritistické seance, které se u něj pravidelně pořádaly v Dobrušce pod Orlickými horami. Tato zkušenost se Kupkovi hodila na uměleckých studiích v Praze a zvláště pak ve Vídni, kde si prostředky na živobytí získával jako úspěšné médium. Později malíř o spiritismu neměl valné mínění, nicméně se k němu celý život vracel. O nejednoznačném postoji svědčí také citát z jeho pozdější korespondence: “Bohužel – nebo to bylo také štěstí – seznámil jsem se opět se spiritisty.” Ostatně sám v roce 1913, na prahu své abstraktní tvorby, prohlásil: “Tvorba v umění začíná vizí.”) Také on se pak vydal na cestu k abstrakci zobrazující barevné energie a všeobjímající kosmické struktury. Jiným umělcům či prostým amatérům stačilo navštěvovat skryté spiritistické seance, o jejichž průběhu však mnoho nevíme.
Němým svědkem této vlny je také pozoruhodná vila s ateliérem stojící dodnes ve srázu pražských Královských Vinohrad. Bělostnou stavbu na okraji parku obýval sochař Ladislav Šaloun, autor Husova pomníku na Staroměstském náměstí. Tento secesní umělec zde žil, pracoval a také pořádal tajemná setkání. Vyhrazené místo ve sklepení domu se stalo cílem umělců tíhnoucích k stále oblíbenějšímu i módnímu okultismu. Chodil sem malíř Alfons Mucha, sochař František Bílek, spisovatel Otokar Březina, z hudebních kruhů pak dirigent Jan Kubelík či operní pěvkyně Ema Destinová. Ta se zajímala o tajné nauky již od dob, kdy koupila zámek ve Stráži nad Nežárkou se vzácnou knihovnou, kterou získala po smrti předešlého majitele zámku – okultisty barona Adolfa Leonhardiho, zakladatele řady českých lóží či hnutí včetně martinismu. Na spiritistické sešlosti slavných osobností české kultury opatrně, byť jasně, narážel ve svých memoárech jejich účastník – grafik a spisovatel Josef Váchal, který měl k těmto tajemným kruhům velmi blízko.
Na našem území se spiritismus začal skutečně šířit ale spíše na odlehlejších místech. Síť novodobých vyznavačů tohoto nevšedního poznávání se začala formovat na venkově – v Podkrkonoší devatenáctého století. Nejednalo se zde o zábavu, tak jako v mnoha městských salónech, ale o jistý projev „morálně duchovního kodexu“ praktikovaného v sepětí s přírodou. Také vazba k českým dějinám s tradicí „odpadlíků“ od oficiální církve byla určující. Ostatně není náhodou, že první pomníky Jana Husa byly postaveny právě v této horské oblasti. V Nové Pace, která se stala centrem spiritistů (a kde se dnes nalézá expozice tohoto hnutí) byla socha tohoto kazatele vztyčena již v roce 1912. V jeho duchu však tito „surrealisté z roubenek“byli sice věřící, ale zpravidla se nehlásili k žádné církvi.
Novodobý spiritismus se na našem území podle doložených historických zdrojů začal šířit nejpozději v roce 1879, když si trutnovský továrník Ignaz Etrich zval média až z Velké Británie či USA. Ve své vile v Horním Starém Městě pořádal v letech 1881 až 1887 pravidelné seance – a to dokonce i pro dělníky jeho textilek. Mnozí z nich pak začali v krkonošských a podkrkonošských samotách či vesnicích šířit tento nový fenomén. Prvním známým médiem, tedy vítaným prostředníkem mezi živými a mrtvými, se stala jistá paní Votočková z Jestřábí, která pracovala v Etrichově továrně. Podle mnohých náznaků se však v této oblasti „duchařilo“ již dříve, což je zřejmé například z kritického souboru povídek Blouznivci našich hor od Antala Staška.
Přes trvalou nepřízeň okolí začali v roce 1880 spiritisté vydávat knihy a předplatitelské časopisy, jejich aktivity se dostávaly do dalších souvislostí, nabývaly i národního charakteru. Nicméně stejně jako surrealismus, měl i původní americký spiritismus ve své organizované podobě inspiraci ve Francii. Počátky hnutí blízké české provenienci sahají tedy do Paříže, kde působil Allan Kardec. Nauka a vydavatelská činnost tohoto pedagoga a vědce (profesora astronomie a fyziky) byly mimořádné. Když v roce 1934 navštívil Karel Sezemský vytouženou Francii, splnil si dle vlastních slov dávný sen: spatřil hvězdárnu, dům a hrob oblíbeného učence – spiritisty, jehož dílo bylo ve své době tak inspirativní. A kdo byl onen Karel Sezemský? Jednoznačně se stal nejzapálenějším a nejvlivnějším „vůdcem českých spiritistů.“
Již koncem 19. století začal Sezemský připravovat různé tiskoviny, jeho aktivity se ještě zvýšily když přesídlil z Prahy do spiritismu zaslíbené Nové Paky, kde aktivně působil až do své smrti v roce 1936. V Podkrkonoší začal tento hlasatel duchovních nauk šířit své vize po zdejším venkově i navzdory nelibosti státních úřadů. V Rakousko-Uhersku byli spiritisté i přes hlásanou náboženskou svobodu pronásledováni, neboť většinou „neuznávali církevní svátosti“. Sezemský měl mnohdy „problémy s četníky“, ale pokračoval ve své činnosti, navazoval potřebné kontakty – často jezdil do dalšího důležitého centra spiritismu na našem území, které se zrodilo ve slezských Radvanicích.
Sezemský však chtěl jít ještě dále. Na samotě u Nové Paky koupil pozemek mezi lesy, kde mínil založit komunu „po vzoru prvních křesťanů“. Zde měla žít společnost v spiritistickém hospodářství, počítalo se třeba i s magnetickými lázněmi a dalšími alternativními novotami. To jistě připomínalo jiné po Evropě roztroušené „sluneční“ komuny, například tu usídlenou na pověstné Monte Veritá ve švýcarském Ticinu. Sezemského plány v Čechách se však ukázaly jako „předčasné“, vyhlídnuté místo nakonec opustil, dodnes stojícímu domu místní říkají „Na duchárně.“
Díky Karlu Sezemskému dostal český spiritismus jednotnější náboj a vešel do širšího povědomí. Sám působil mezinárodně – spolupracoval s podobně zaměřenými kruhy v Rakousku, Německu, Francii či na Balkáně. Svou povahou byl apolitický, založením či rozhodnutím se stal vegetariánem, abstinentem a nekuřákem, s rodinou trávil osobní i pracovní čas. Přátel v Nové Pace však moc neměl, přesto zaujal již svou první místní přednáškou konanou 3. dubna 1904. Na pozvání podkrkonošských spiritistů, respektive váženého školního inspektora a zdejšího rodáka sochaře Antonína Suchardy mladšího, autora nejstaršího pomníku Jana Husa v českých zemích, stojícího v Jičíně od roku 1872. Neuplynulo mnoho času a na Sezemského přednášky a další akce včetně divadelních představení bývalo vyprodáno. Nastala éra rozkvětu spiritismu, která byla ukončena až nacistickým a později i komunistickým režimem. Kontinuita byla zpřetrhána, co zbylo, uchýlilo se do undergroundu.
Dnes se k tomuto fenoménu dostáváme nejvíce přes kresby, které nám zanechali jedinci s mimořádnými schopnostmi. Není jednoduché se k těmto výtvorům dostat, jejich autoři, v jisté míře stále pronásledováni, si ponechávali svá tajemství v rodinách či úzkých seskupeních. Vedle krkonošských oblastí a jejich okolí se u nás spiritismus ujal a praktikoval také ve zmíněných Radvanicích na severní Moravě, ale i na Českobudějovicku a v Praze. Po stopách těchto hnutí někteří nadšenci stále pátrají a své překvapivé nálezy případně uveřejňují.
Mezi nedávné mimořádné objevy lze počítat konvolut kreseb a dalších materiálů, který je nyní publikován ve výpravné knize Spiritistická medijní kresba ve Slezsku. Také zde se jednalo o šťastnou náhodu a následně plodné setkání. V roce 2018 se ostravští antikváři Eva Zdražilová a Jan Oravec seznámili s Milošem Grossmannem, potomkem významné spiritistické rodiny. Ten je uvedl do zdejšího skrytého světa v minulosti tvořících médií. S fotografem Gabrielem Dvořákem se tak mohli pustit do mapování a dokumentování této zapomenuté kapitoly našich dějin. Ve výsledku se podařilo zachránit vzácný odkaz – především soubor 250 úchvatných kreseb od několika spiritistických kreslících médií. Výsledek je pozoruhodný. Můžeme tak sledovat hmatatelný plod radikálního hnutí, které zpochybňovalo „patriarchální struktury, náboženská dogmata a vědecký empirismus.“ Tuto mentální tvorbu (jejímž prvotním cílem však nebylo umění) lze tedy chápat jako důkaz existence podob niterných energií kdesi mezi fyzickou a metafyzickou sférou.
Na úvod této nové a záslužné publikace si její autoři připomněli slova nejznámějšího autora (který se rovněž nepovažuje za umělce) současného českého surrealismu. Světově proslulý Jan Švankmajer – všestranný autor s otevřenou myslí prohlásil a výstižně shrnul toto zvláštní sledované téma: „Medijní kresba se živí psychickým světem spiritismu. To znamená, že ruka kreslícího média není řízena jeho vědomím, ale rozlehlým podzemním světem zemřelých, který často překračuje kosmické hranice.“
Radan Wagner
P.S. Spiritismus zahrnoval medijní umění – zvláště kresby coby „okna do nevědomí“ jsou dnes předmětem zvýšeného zájmu. Zpravidla se považují za projev, který vytvořila osoba (médium) pod vlivem „netělesných entit nebo ve spolupráci s nimi.“ Kresby vznikají v jakémsi stavu změněného vědomí – jednou klidné kontemplace, jindy naopak zvláštního „náměsíčního“ transu. Tento úkaz byl v novodobé historii poprvé zaznamenán v polovině 19. století v Americe a následně i Evropě. Spiritismus se šířil a byl oblíben v salonech vyšších vrstev stejně jako v odlehlých venkovských staveních – u nás zvláště v Podkrkonoší a ve Slezsku. Názory na původ i věrohodnost inspirace se různí, v každém případě se jedná o kompozice prostoupené neviditelnými energiemi, které diváky vedou k zamyšlení. Vždyť se zpravidla jedná o díla zručná, detailní a chvatně vytvořená – o výjimečné obrazce vytvořené lidmi, kteří v běžném stavu nemají žádné výtvarné nadání ani tvůrčí nutkání. K známým osobnostem a velkým příznivcům tohoto vnímání a tvoření patří například spisovatel Victor Hugo nebo autor Sherlocka Holmese – vzdělaný lékař Arthur Conan Doyle, který se stal nadšeným propagátorem umění spiritismu. Tento nový pohled na svět byl v mnohém blízký vědeckým objevům z oblasti fyziky, psychologie i duchovních nauk. V roce 1895, s počínajícím příchodem nového století, napsala teosofka Annie Besantová projev „Budoucnost, která nás čeká“ V něm předpověděla vliv metafyziky na moderní umění. A tak se vedle lidových spiritistů dostali do kontaktu s tímto inspirativním hnutím také známí tvůrci včetně Františka Kupky. Českému spiritismu je věnována také stálá muzejní expozice v Nové Pace, další nové informace přinášejí pozoruhodné knižní publikace, k té zàkladní patří Spiritismus / Zapomenutá významná kapitola českých dějin (2003) od Jaromíra Kozáka.
(psáno pro magazín Pátek LN)
foto: Arbor Vitae
Diskuze k tomuto článku