Dlouho až po své smrti se její tvorba dočkala veřejného povědomí, vřazení i uznání. Po objevných výstavách a publikaci mapující její dílo, se nyní můžeme těšit z dalšího příspěvku osvětlující její osobnost. O Hilmě af Klint (1862 – 1944) vyšla nyní vůbec první biografie, která přibližuje, ale v mnohém i poopravuje(!) její legendu. Tato švédská duchovně založená malířka nebyla dlouho známa… po “odtajnění” její skryté tvorby nastal obrovský poprask, neboť byla náhle její autorka označována jako první abstraktní malířka světa. A to by znamenalo přepsat dějiny umění (i když mnozí s tím nesouhlasí s poukazem na insitní povahu jejího intuitivního umění a „komunikování s duchy“). Přinejmenším zde tedy máme pozoruhodný malířský objev, spirituální fenomén a silný příběh.
Dnes legendární severská malířka zemřela před téměř osmdesáti lety v jistém zapomnění, i když za sebou zanechala v mnoha ohledech mistrovskou tvorbu naplněnou nezvyklou mystikou a symbolikou. Hvězdou mezinárodní umělecké scény se stala až během několika posledních let, zvláště díky objevné výstavě v Guggenheim muzeu v New Yorku, která se konala za mimořádného zájmu v letech 2018 / 19. (Nyní lze vidět její díla v Centru výtvarných umění BOZAR v Bruselu později se – od 18. dubna – představí v Tate Modern s Pietem Mondrianem a na příští rok se připravuje výstava af Klint a Kandinsky, akce v Nizozemsku atd). Její postavení, zdá se, je trvale zasazeno do umění 20. století, jehož veřejné či oficiální interpretace dosud „přehlížely ženský podíl.“
Tyto nesrovnalosti a nové pohledy se staly také impulzem pro sepsání, pokud možno pravdivé, biografie. Není to však módní výstřelek vytvořený na společenskou objednávku. Autorkou se stala německá novinářka a historička umění Julia Voss, která strávila studiem života poměrně záhadné malířky téměř deset let. Učila se proto i švédsky, prozkoumala více než 20 000 poznámkových sešitů či bloků, které si umělkyně vedla, šla po jejích stopách. Výsledkem jsou některá překvapivá odhalení o této průkopnice abstraktního malířství. (Artnet News Europe zveřejnil nyní rozhovor Kate Brown s autorkou knihy Julií Voss, jehož zkrácenou verzi přinášíme):
Ve své knize zasazujete děj do Evropy, zejména do Švédska, kde Hilma af Klint strávila většinu svého života na přelomu 19. a 20. století. Popisujete tehdejší umělecký svět a společnost, která překypuje změnami a revoluční atmosférou, ale také extrémním sexismem v celé veřejné sféře. Taková byla Evropa v době af Klint. Jak moc bylo těžké pro ženu získat pozornost v uměleckém světě?
Sexismus je dobrý postřeh. V 19. století se tento stav nikdo ani nesnažil skrývat. Dokonce i na akademii, kde af Klint studovala, byla spousta umělců – mužů, kteří zcela otevřeně opovrhovali svými spolužačkami. Sexismus vycházel z umělecké akademie, ale také z medicíny a přírodních věd. Otázka, zda by vůbec ženy měly mít vzdělání a chodit do práce, byla stále velkým problémem.
Obecně ale nastal čas ke změnám, které se děly. Proběhlo několik politických revolucí, reforem a vědeckých proměn. Myslím, že jedno hnutí, které bylo pro af Klint velmi důležité, se událo právě ve světě vědy. Tím mám na mysli objevy různých neviditelných sil, jakými bylo rentgenové záření či radioaktivita. A kupodivu jedna z osob (žena) dostala za tyto objevy Nobelovu cenu, což obecně změnilo situaci.
Je zajímavé slyšet, že tyto skutečnosti souvisí s revizí velkého příběhu o af Klint coby ryze duchovní osobnosti. Nyní se zdá, že její mystika byla velmi zakotvena také ve vědě, a nejen tedy ve spiritualitě. Tento poznatek je asi důležitý pro vnímání a porozumění jejich obrazů…
Myslím, že bez této vědecké revoluce by její umělecká díla nevypadala stejně. Af Klint takové změny bedlivě sledovala. Ostatně nebyla jedinou umělkyní, která tento vývoj intenzivně vnímala – podobně tak, jak známo, činil třeba Vasily Kandinsky. Pro oba v té době otevírala věda otevírala zcela nové způsoby, jak se dívat na svět. Hilma navíc také pracovala ve veterinárním ústavu ve Stockholmu. Myslím, že názor na její čistý náboženský mysticismus je něco, co je třeba ve světle těchto faktů přehodnotit. Politická, duchovní, ale tedy i vědecká hnutí formovaly její život i práci.
Ve své knize jste také označila například vynález telefonu a pohyblivých obrazů, respektive filmu za velmi důležitý moment. Tyto objevy prýslibovaly naději, že by člověk v blízké budoucnosti mohl dokonce komunikovat s neviditelným duchovním světem, což bylo velmi živé téma. V celé knize uvádíte řadu citátů „duchovních návštěvníků“ s kterými malířka údajně komunikovala. Jak si tyto „úkazy“ coby autorka jejího životopisu vykládáte?
Af Klint pracovala v kolektivu žen, byla vždy obklopena svými přáteli, někdy i milenci nebo spíše milenkami. A vedle toho je navštěvována duchovními silami, duchovními hlasy, které ji o něčem informují. Musím říct, že ze začátku mě to trochu mátlo. Vzhledem k mému novinářskému zázemí jsem nevěděla, jak se s tímto faktem vypořádat. Chtěla jsem mít v knize především sebevědomou, avantgardní ženu, která si sama rozhoduje, co dělá bez cizího namlouvání.
Když jsem ale dále postupně četla její sešity, uvědomila jsem si, že je to jinak, než jsem si myslela. Byl to její dialog a v dialogu s těmito silami se jednalo spíše o jakési neviditelné přátele, kteří jí podporují a nabádají. Vlastně tyto hlasy za ní nerozhodovaly, dávaly jí jen kuráž a byly s ní až do konce jejího života.
Vyložit tyto situace je obtížné. Zpočátku jsem si myslela, že se jedná o jakýsi zastírající manévr, za který se tato žena schovává a dostává tak alibisticky odvahu prosadit se ve společnosti i umění, v oblastech preferujících muže. Ale čím víc jsem tyto soukromé zápisky četla, tím víc jsem byla ochotná přijmout, že tohle je prostě také její realita, za kterou bych ji neměla soudit.
V souladu s tím, co jste před chvílí říkala o pohledu do budoucnosti, či útěku do duchovního světa, to vypadá, že se jedná o způsob, jak uniknout útlaku tehdejší konvenční společnosti. Af Klint sama hodně diskutovala o nových etapách umění, ale také o nových definicích toho, co to znamená být mužem a ženou; to je velmi současné. Mluvila o androgynii a nových genderových rolích a obrácených rolích. Jak jsem pochopil – a myslím, že to v knize zvládáte velmi jemně – ani af Klint ve svém osobním životě nedodržovala tradiční genderové role.
Ano, to bylo velké téma pro ni i pro její přátele a milostný život. Když se podíváte na obrazy, vidíte všechny druhy queer symbolů mužů, kteří se mění v ženy, všechny druhy pohlavních orgánů, páření, inseminace. Jaká spojení se před námi vytvářejí? Jaké crossovery se tady nacházejí?
Dualita byl pro tuto ženu a malířku důležitý a vše řídící princip. K dispozici máme také zápisník, který hovoří o ženě žijící řadu let s af Klint a její matkou. Zaznamenává také návštěvu af Klint v její posteli, následné objímání a líbání. Takže si myslím, jak je celkem zřejmé, že tady šlo o jistý druh fyzického sexuálního vztahu. Byl to jakýsi podivný kosmos a nekonvenčně žitá realita.
Vaše kniha tedy boří spoustu mýtů o jejím životě. Tím také je, že Hilma af Klint nechtěla, aby její obrazy byly vystaveny, že toto průkopnické abstraktní umění skrývala. Ve své nové knize až dojemně dokazujete, že tomu tak vlastně nebylo… že se aktivně snažila ukázat svou tvorbu, ale jako žena měla jen pramalou šanci. Snad pro ten neúspěch nakonec prostě do éteru vzkázala, že své dílo posílá do budoucnosti, kam patří nebo, kde bude plně pochopeno.
Je to tak. Dala do toho hodně energie. Absolvovala školu jako akademická malířka a byla zvyklá vystavovat své akademické obrazy. Když se v roce 1906 pustila do nové a zcela odlišné práce společně se svou přítelkyní Annou Casselovou, bylo pro ni mnohem obtížnější najít publikum.
Poprvé vystavovala svá mystická díla v roce 1913 v rámci duchovní společnosti (Vystavuje sedmnáct duchovních obrazů na umělecké výstavě pořádané Teosofickou společností ve Stockholmu v červnu, které se účastní i Anna Cassel). A pak přišla první světová válka, takže se možnosti prezentace omezily. Dala proto dohromady něco, čemu říkám “muzeum v kufru”. Vytvořila velmi malé reprodukce svých velkých nádherných obrazů, které nalepila do 10 alb, aby je mohla nosit s sebou. Celá myšlenka spočívala v tom, že měla vlastní malé muzeum, jakýsi ručně vyrobený katalog, se kterým mohla cestovat a ukázat ho lidem.
S tím odjela do Švýcarska nebo Amsterdamu… také se jí podařilo vystavit díla v Londýně v roce 1928, ale vypadá to, že se nesetkala s velkou reakcí. Takže se rozhodla, že do toho nebude vkládat žádnou další energii, ale místo toho věnuje svou práci budoucnosti. Neměli bychom zapomínat, že v té době jí bylo téměř 70 let, své publikum se snažila dosud hledat tedy celkem dlouho.
Více o Hilmě af Klint naleznete ZDE.
Anotace ke knize: Julia Voss, Hilma af Klint – životopis
Velmi očekávaná biografie tajemné a populární švédské malířky
Hilmě af Klint (1862–1944) bylo čtyřiačtyřicet let, když se rozešla s akademickou tradicí, aby se rozhodla k tvorbě souboru radikálních, abstraktních děl, která nikdy předtím nebyla k vidění. Dnes je všeobecně přijímáno, že af Klint byla jednou z prvních abstraktních malířek.
Ale to je jen část jejího příběhu. Nejen, že byla pracující umělkyní, ale byla také zapřisáhlou jasnovidkou a mystičkou. Stejně jako mnoho umělců na přelomu dvacátého století, kteří vyvinuli svou verzi abstraktní malby, af Klint studovala teosofii. Toto učení tvrdí, že věda, umění a náboženství jsou odrazem základní formy života, která může být využita prostřednictvím meditace, studia a experimentování. Dávno předtím, než se Kandinsky, Mondrian a Malevič prohlásili za vynálezce abstrakce, af Klint vytvářela silný vizuální jazyk, který dodnes (až dnes?) promlouvá k publiku. Výstava jejích prací v roce 2018 v Guggenheimově muzeu v New Yorku přilákala více než 600 000 návštěvníků, což z ní činí nejnavštěvovanější výstavu v historii této instituce.
Navzdory nynější obrovské popularitě af Klint dosud neexistovala její biografie. Inspirována svým prvním setkáním s její tvorbou v roce 2008 se Julia Voss rozhodla naučit švédsky a zkoumat nejen život – ale i její osobu, motivaci a inspiraci. Výsledkem je fascinující biografie umělkyně, která je stejně velká jako záhadná.
Diskuze k tomuto článku